Tento článek je stejně vtipný jako naše předvánoce. Bohužel
není příliš nadsazen.
Pojímáme Vánoce tak trochu americky, tudíž tu budeme mít
širokou rodinu na více dní. Jejich příjezd bude již 24. Dopoledne. To znamená
spoustu jídla a taky by mohl proběhnout nějaký ten úklid, že ano?
Ráno 23.12 řeším těžké dilema. Uklidím-li dnes, zítra to
nepujde vůbec poznat. Nechám – li si to na zítra, tak nebudu stíhat, protože
ráno už je třeba připravovat jiné věci. Řeším to tedy šalamounsky. Perfektně
jsem uklidila obývák a vyfotila ho. Fotku budu zítra ukazovat hostům, že takto
jsem to pro ně krásně nachystala. Taky se chápu vysavače a ďábelsky luxuju celý
dům (včetně hraček a dětí..ne kecám, ty vysavač nepozřel). Koupelnu a kuchyň
nechávám prozíravě na zítra dopoledne. Velmi prozíravě (viz ilustrační foto z odpolední vycházky).
Bohužel, mohla jsem si ušetřit asi i ten lux. Manžel dovezl z pily
desku velkou jako do zasedačky, jakože stůl. Po menší diskuzi, že jsem chtěla stůl
pro osm lidí, ne pro osmnáct, se chápe přímočarky a přímo ve vyluxované kuchyni
desku krátí..
Alespoň tu máme tu vánoční
vůni dřeva, jen doufám, že žádný z hostů nechytne astmatický záchvat.
Na dnešní den má manžel jen jediný úkol. Přípravu
bramborového salátu. Dělá ho podle hodně starého rodinného receptu, kde je se
vším strašná drbačka. Například brambory se vaří ve slupce a pak růčo za horka
loupou. Jsem ráda, že mi to vždy řeší oběd (jsou brambory na loupačku s máslem
a solí). O salátu ještě bude řeč.
Letos manžel dělá salát jen ze sedmi kilo brambor..cože? Z tak
málo? Docela se tomu divím, některé roky to bylo i deset..Loupe první dva hrnce
brambor a přitom nadává, že je mu špatně a bolí ho hlava.
Je odpoledne a já beru dětičky na procházku. Emička si
rozedřela ruce o rákos, takže brečí s krvavými dlaněmi, že si je musí doma
umýt. Mezitím co jí otevírám vrátka, se Daneček za námi vydal přes kaluže a
zapadl po kolena do bláta, tak se snaží za pomocí deštníčku, který si vzal
sebou, dostat ven. To však vede jen k dalšímu pádu..letím pro něj, v myšlenkách
rčení „Moc dětí, málo rukou“.
Boty i kombinézka vypadají tak, že se je snažím nejdřív
drhnout venku..pak se rozhoduju, že je dočistím doma. Ještě že je koupelna furt
v prasáckém stavu.
Dojdu domů, manželovi, který je na umření, strkám pod paží
teploměr a zjišťuju, že má 39,5 horečku. O vážnosti celé situaci svědčí to, že
na mně přenechal výrobu bramborového salátu. Prosím, ti, co znají jeho vztah k celé
věci, ještě neposílejte kondolence, možná se z toho dostane. Ti co ne,
trochu to osvětlím: Za deset let co jsme spolu jsem na připravovaný salát (či
jeho ingredience) nesměla ani šáhnout, protože vše musí být dokonalé podle
postupu – 2395 gramů mrkve, 168 kuliček hrášku, a tak dále. Starodávný recept
vařila ještě babička Přemysla Otakara druhého. Manželovi se každý rok směju, že
celý den vyrábí salát. Dnes mi smích došel. Ale před pěti lety jsem před
starostkou a svědky slíbila „V dobrém i zlém“, takže vím, co mne čeká.
Dnes je to celé na mně. Slibuju manželovi, že to budu dělat
podle svého nejlepšího svědomí, vrážím mu do pusy dva paraleny a posílám ho do
ložnice.
Takže..uvařit čtyři kila zeleniny ve slupce předepsaný čas a
potom dvě hodiny slupku nesmyslně loupat…pojímám to po svém, oloupu syrovou
zeleninu a hážu ji do hrnce. Bude se vařit tak dlouho, jak dlouho budu uspávat
děti. Nicméně děti zrovna dnes nechtějí usnout, takže po hodině s myšlenkami
na zeleninový vývar letím do kuchyně. Super, zelenina je „Tak akorát“ podle
mého vkusu –natolik rozměklá, že většina projde přes sítko a já se s ní nemusím
krájet.
Nad množstvím toho, co vše ještě musím pokrájet a uvařit mne
berou mory. Dnes jsme už nevařila, takže tu není nic kromě všeho toho, co je až
na „Vánoce“. Z hladu je mi blbě. Všimne si někdo, když sežeru všechny perníčky?
Sakra…to nemůžu těm děckám udělat. Ale nikdo si nevšimne, když z lednice zmizí
Fuet (Ďábelský úsměv). Plánovala jsem ho sice jako pohoštění, ale prozíravě
jsem koupila dva.
Jediné, co mně fakt děsně mrzí je, že letos ze zdravotních
důvodů nemůžu alkohol. Protože zatímco si zpívám do rytmu Rolniček „Celere,celere
já tě nesnáším“, mé myšlenky jsou plně u vánočního punče..
Vajíčka, kapie, okurky, šunka….v polospánku dodělávám salát,
píšu poslední dva odstavce tohoto blogu a jdu odpadnout.
Příští rok bude rýže!
(Foto salátu těsně před dokončením. Ať nekecám, když sečtu hmotnost ingrediencí , je ho kolem patnácti kilo.)
Tak z toho by se jeden zbláznil :-)) no a protože jsem máma své úžasné dcery a jablko prej od stromu daleko nepadá,v tomto případě snad kromě tuny salátu se skoro jakoby vidím :-)) V neděli 22.12. beru našeho psíka a valím do lesa na pár větviček do vázy namísto stromečku...nějak je mi jich každý rok všech těch uřezaných líto,že mohli ještě růst a dělat radost všem okolo..poskytovat kyslík nám,odpočinek ptáčkům,úkryt zvířatkům ...po cestě mi zdrhne pes a jak ho hledám,narazím v houští nejen na psa,ale i na kopu malých náletových stromečků...tak jeden takový malý ubohý vezmu,stejně by ve stínu ostatních zahynul,tak si alespoň letos přece jen malinký na stůl dáme.Asi budu žádat zápis do Guinnessovy knihy rekordů,protože to bude nejminiaturnější stromeček v naší republice a možná i ve světě...měří pouhých 23 cm :-))) po cestě domů ještě potkám psa vlkodava bez pána a modlím se atˇ si nás nedá jako předvánoční večeři i s mojí Aninkou...naštěstí pes je celkem mírumilovný a asi za 5 minut se ze zdola přiřítí uřícený pan,který nevím proč nabyl dojmu,že nikdo už v přírodě chodit nebude,tak to telepsa pustil z vodítka i z dozoru...doma rychle najdu pár ozdůbek ,rozsvítím svícen s jesličkama a tím moje vánoční výzdoba a úklid končí :-)) 23.12. letím ještě do práce na odpolední,ale musím dřív,protože v práci bude totální blázinec.Přijde bezlepkové a kváskové pečivo a mám pocit,že bude asi hladomor,protože tolik pečiva,co mají lidé objednano nemůžou zákonitě sníst.Takže předpokládám,že tak jako každý rok,se bezdomovci,holubi a potulné kočky pomějou,jak budou popelnice po svátcích překypovat tím vyhozeným jídlem.V práci je to přesně jak jsem předpokládala,totální hrůza a chaos...jsem naštěstí psychicky odolná a připravená,takže s úsměvem obsluhuju zákazníky a přeju jim krásné vánoce,byt' venku prší, je zima a počasí je jak na dušičky...šichta končí a já ještě letím rychle koupit alespoň pár brambor,mrkve a tatarky do salátu...na rozdíl od mojí dcery je našeho salátu jak pro dietáře,každý dostane svoji porci a šlus :-)) ráno 24.12.ještě musím rychle zakvasit těsto na vánočku,nachystat kapra,filé a krůtí maso...u nás chce každý něco jiného,ale jsem zvyklá že je to tak každý rok,tak nad tím ani nepřemýšlím...musím ještě nahodit pračku a oprat dvoje prádlo,mám pocit,že u mně je to už součástí každého štědrého dne,že peru...beru to už jako rituál :-)) co se týče úklidu,tak žádný extra nedělám,protože na vánoce chodí Ježíšek a ne hygiena :-)))) takže si myslím,že mám ty vánoce opravdu klidné a pohodové bez stresu,protože si je dělám takové,jaké je chci a nenechávám se absolutně ničím a nikým strhnout do vánočního blázince,nakupování,úklidu a podobných věcí...já jsem totiž přišla na jednu úplně obrovskou věc...že věci dělám jak chci já a né jak to chtějí ostatní...říká se tomu zmoudření.../no,někdy si ale připadám jak pubertǎčka :-)) tak krásné a klidné vánoce všem!!!
OdpovědětVymazat