Nedávno jsem se zkontaktovala se spolkem "Zachraň srnče před sekačkou." Jde o spolek lidí, kteří před sečí probíhají louky a sbírají srnčata. Proč?
Srnče totiž čeká v trávě na mámu, která se vrací až navečer. Instinkt mu velí: "Když je něco v nepořádku, přikrč se, ať nejsi vidět." Tudíž při hluku blížícího se žacího stroje či traktoru neuteče, jak by každý hádal, ale ztuhne a skrčí se. Důsledek je v lepším případě rozsekané srnče. Píšu v lepším, protože existuje ještě horší varianta: Žací stoj srnčeti usekne nohy, takže smrt bude dlouhá a bolestná.
Na louku pak přijde srnčí mamka, která hledá děcko, ale už ho nenajde.
Promiňte za ten brutální popis, ale tak to prostě je. Minulý rok jsme na naší louce za barákem nenacházeli sice srnčata, ale za to jsme tam našli rozsekané králíky. Není to nic příjemného, hlavně pro děti.
Pro všechny, kterým to přijde stejně brutální jako mně, rovnou píšu, že ne všichni jsou ze záchrany srnek nadšení. Ochránci přírody (do kteréžto skupiny se jaksi řadím) dlouhodobě brblají na nadměrný stav srnek v lesích a ztížené zmlazování porostů. Údajně jde o desítky tisíc posečených srnčat každý rok - to už je citelný faktor ve stavu zvěře. Tudíž někteří sice nebudou podplácet šílené zemědělce ať najíždí na srnčata, ale na druhou stranu jim nebudou ani nijak bránit.
Já do té skupiny nepatřím. I když samozřejmě chápu argumenty o zvěři, co "kazí stav přírody, jaký chceme mít," ještě trochu výš mám názor, že nejen lidská mláďata by měly mít vyšší ochranu než dospělci a že pokud se dá jednoduše zabránit utrpení, tak to není možnost, ale povinnost.
A jelikož mne na ekolistu zaujal tento článek, tak jsem pak začala spolek sledovat. Procházení luk je dost náročné na časovou flexibilitu, kterou s batoletem a dvěma dalšíma děckama fakt nedisponuju. Tak jsem jim dala aspoň echo, že za barákem máme louku obklopenou ze tří stran lesem a dost tam chodí srnky. A že pokud to bude aspoň trochu možné, pujdu taky procházet.
Dnes jsem šla věšet prádlo a koukám na louku - traktor a u něj dvě paní...tak jsem hodila malou na záda a vylítla za nimi ven. Seznámila jsem se s dvěma moc milými, charismatickými ženami. Mají svou vlastní práci, ale snaží se ve volném čase procházet louky. Zemědělci sečou "podle počasí", tudíž paní se dozví často až v řádu minut před akcí, že se jde sekat. V tu chvíli se snaží zorganizovat co nejvíce lidí (někdy se přidají i mladí lovci s loveckými psy, kteří umí tzv. vystavovat - ukázat, kde srnče je). Někdy je to lepší a dozví se to alespoň den, nebo dva předem.
Paní Křesáková, hlavní tvář tohoto spolku, mi během procházení také vykládala o nějaké nechutné nádrži ve Stochově, která je hned vedle velké hromady hnoje. Tam se ptáci snaží lovit červy z bahnité krusty, ale často se dostanou až do "vody" (jestli se tomu tak dá říkat) a zahynou hnusnou smrtí. To mne zaujalo natolik, že se tam plánuju zajet podívat a zjistit trochu informací...
I za Družstevní bylo v trávě srnče. Naštěstí už běhavé. Před paní Křesákovou uteklo, a traktorista (údajně velmi milý a ochotný pán, moc děkujeme) dostal povel projíždět část kolem lesa pomalu...
Pokud budete sledovat stránky tohoto spolku, asi stejně jako já získáte reálný dojem, že paní Křesáková je takový zvířecí superman.
Lidi, co se rádi procházíte - přidejte si do sledování tuto stránku na facebooku a pojďte se občas projít účelně a zachraňte životy mláďat.
