Jak si uklidit ve šperkovnici

Úklid šperků

Dnešní článek bude spíš takovým kratičkým reportem o tom, jak jsem probírala šperky. Jsem milovník šperků a úklidovým „problémem“ by u mne mohlo být, že je sama vyrábím. Nicméně vyrobené kousky nenosím a mám je ve speciální skříni, takže tuhle záležitost jsem elegantně obešla

.

(Když už o tom mluvím, moje šperky najdete mimo jiné třeba zde na fleru. Na fleru si ale dávají přirážku, tak pokud budete mít o něco zájem, napište mi na tuto adresu a cena bude lepší.)

U úklidu šperkovnice se vyplatí položit si ty samé otázky, které padly u úklidu skříně. Vzít každý kousek do ruky a opět se ptát:

1)Jak se v něm cítím? Je mi pohodlný?

2) Co o mně vypovídá? Souzní to s tím, jak chci na svět působit?

3) Sluší mi?

4)Mám něco podobného?                                  

5)Nosím jej? Proč ano, proč ne?

6)Mám to vůbec k čemu nosit?

Nevím, jak to máte vy, ale u mě spousta šperků patří zároveň do skupiny takových malých upomínkových předmětů: Tento náramek jsem dostala od toho a toho, tento náhrdelník si koupila na té a té akci..

Vím že to omílám pořád znovu a znovu, ale je třeba mít opět na paměti:

S vyhozením věci nevyhazujete vztah k jejímu dárci!

S vyhozením věci nevyhazujete svůj intenzivní zážitek z konkrétní akce! (No, tady trochu kecám. Ale o tom se dočtete v dalším článku, který se bude věnovat úklidu všemožných dekorací a pracholapek zvaných suvenýry.)

Je třeba být na sebe tvrdý. Jenom tak odbahníte svůj život a vymetete z něj bordel.

Úklid šperkovnice je vlastně takový úklid skříně v malém. Od vyčistění šperkovnice, po probírku až po závěrečný dobrý pocit z přehlednosti vašeho vlastnictví.

Pro inspiraci: Jak si uklidit šperky? Moje zkušenosti

Moje šperkovnice před úklidem

 Tak takto vypadala moje šperkovnice před úklidem. Změť všeho možného obsahovala šperky, co nosím, rozbité kusy, fotku, krabičku, náušnice, od které nemůžu najít druhý kus. Není se čeu divit, že jsem u ní vždycky strávila mnohem více času, než bych měla. Hledání jedné konkrétní náušnice trvalo v řádech minut.

Vyházela jsem z ní všechny věci, šperkovnici (původně krabička na čaje) vyčistila od letitého prachu a začala třídit. Na fotce nejblíže jsou věci, které nosím, nejdále věci, které už nechci a vprostřed jsem si nechala hromádku "nevím", kterou jsem na konci třídění ještě roztřídila tam či onam. Nahoře je malá hromádka šperků na opravu.

A takto pěkně "dýchá" má šperkovnice po úklidu. Poznáte deset rozdílů?

Hromádka věcí, které nechci. Jsou tak fakt pěkné a zachovalé kousky, které mi bylo líto vyhodit, tak to zatím jako kupu dohromady inzeruju za pár šupů na sBazaru. Když se jich do měsíce nikdo neujme, půjdou na charitu.

Abych byla upřímná, mimo šperkovnici mám ještě pár náhrdelníků a náramků. Probrala jsem je tedy taktéž,ale z nich nosím všechny, takže probírka odstranila pouze dva kousky.

Jak si uklidit ve skříni

Jak uklidit skříň na oblečení    

Úklid skříně na prvním místě   

Dneska přestanu s analýzou původu bordelu a jdeme rovnou na něco praktického, a to jak uklidit skříň a ostatní nábytek, ve kterém máte oblečení.

Kupodivu skříň je ve všech knihách o pořádku prvním místem, které vám autoři radí uklidit. Je tomu tak asi proto, že 

1) Jakožto malý prostor s jasně definovaným cílem se uklízí nejsnadněji a proto je úklid většinou úspěšný i pro zbavovacího začátečníka

2) Její úklid je relativně rychlý a následný efekt a pozitivní pocit zřejmý a okamžitý

Oblečení je vzkaz světu

Podle šatů poznáš člověka, říká známé přísloví. Ať si o tom myslíme co chceme, ostatní lidé nás posuzují hlavně podle oblečení. Ale nejde jen o to, co si myslí ostatní. Vaše oblečení je vaším „vzkazem světu“, je to součást identity a známka určitého zařazení do společnosti. Proto je důležité mít oblečení, které souzní s vaší osobností, dokonale padne a dává světu o vás to pravé poselství.

Úklid skříně

Pro úklid skříně si najděte 2-3 hodiny času. Vezměte všechno oblečení , co ve skříni najdete a poházejte je na postel, nebo na zem, záleží na dispozicích. Poté celou skříň zevnitř umyjte (taky si to chudinka jednou za čas zaslouží) a nechte větrat. Pusťte si nějakou energetickou hudbu a jdeme na to.

Mně se osvědčilo nejdříve udělat hromádky z kousků podobné funkce. Tj jedna hromádka sportovní trička, druhá kalhoty, třetí pyžama a podobně. Pomůže to zjistit, čeho máme moc a co je tedy potřeba probrat.

Při tvoření těch hromádek už můžete udělat takzvanou první probírku a do velkého pytle strčit všechno, co se vám opravdu  nelíbí, je vám o hodně velikostí menší či větší a nebo je to zničené nad možnosti spravení.

Druhá probírka se bude týkat už konkrétních hromádek. Stejně jako jsem psala v předchozím článku: 

Nečekejte na to, až využijete patery legíny na cvičení, ale vycházejte z toho, co souzní s vaší osobností. Je fajn vzít si každý kousek na sebe a položit si otázky:

1)Jak se v něm cítím? Je mi pohodlný?

2) Co o mně vypovídá? Souzní to s tím, jak chci na svět působit?

3) Sluší mi?

4)Mám něco podobného?                                  

5)Nosím jej? Proč ano, proč ne?

Tyto otázky navedou k tomu, jaké kousky si nechat a jaké dát pryč. Pokud vlastníte více podobných věcí, které z toho důvodu neunosíte, nechte si tu z lepšího materiálu. Je třeba být nekompromisní. Pomyslete na ty super rána, kdy budete mít po ruce bezva padnoucí krásné oblečení a nechte se motivovat lehkostí, která se dostaví pokaždé, když dá člověk něco pryč.

Oblečení, které máte oblíbené, ale které potřebuje opravit (zipy na bundě, zašítí, a podobně) dejte to speciálního pytlíčku, který si nachystejte ke dveřím s cedulkou „Na opravení“.

Kolik je normální mít oblečení?

Kolik je vlastně normální mít oblečení? Odpověď je pro každého jiná. Celý úklid má být o tom, abyste se na jeho konci cítili dobře. Na konci úklidu se musíte podívat do svého šatníku, vědět kde co máte (nejlépe na věci vidět, protože spoustu věcí člověk nenosí jen proto, že ani neví, že je má) a šatník by měl takzvaně „větrat“, věci by na sebe neměly být namačkané. Každý má jinak velké skladovací možnosti, a proto se i liší počet věcí, které skříň „snese“.

A teď opět něco z mých konkrétních zkušeností.

Oblečení jsem si naposledy kupovala asi před třemi roky. Nicméně mám tetu, která je shopoholik a jednou za čtvrt roku nám dává na probírku pytel krásných věcí, které už nechce. Často neodolám a něco si vyberu. Bohužel, stejně  často neunosím. Skříň jsem za posledních pět let probírala už asi desetkrát. Zezačátku jsem totiž byla měkká, teď už jsem čím dál tím tvrdší a musím říct, že se mi opravdu daří věci redukovat.

Moje doporučení: Nedělejte úklid skříně pouze jednou. Dělejte ho alespoň jednou za čtvrt roku, i když jste si za tu dobu (v ideálním případě) nic nového nepořídili.

Před měsícem jsem dělala docela radikální probírku, při které jsem dala pryč asi třetinu věcí. Říkala, jsem si, že to už jdu opravdu na dřeň. Jelikož jsem ale chtěla nasdílet své zkušenosti, dnes jsem se do skříně koukla ještě jednou a všechny věci spočítala. Při té příležitosti jsem vyhodila ještě jedny děravé tepláky, jednu mikinu, která se mi absolutně nelíbí (ale nosila jsem ji celou zimu, protože jsem ji dostala od mámy a protože byla teplá) a taky jsem se radikálně rozhodla prodat dlouhé plesové/svatební šaty, ve kterých se špatně tančí, protože jsou příliš dlouhé. 

Máme dvou a půl metru dlouhou skříň, já však zabírám pouze třetinu jejího obsahu.  A počet mých věcí?

Sportovní věci a věci „na doma“: 23 věcí

2 legíny1 arafatka, 1 šátek, 6 bavlněných triček,1 softshellové kalhoty, 3 tepláky, 1 sportovní boty, 2 sportovní podprsenky, 3 pohodlné bavlněné  mikiny,1 pohodlná maxi sukně, 1 softshellová bunda, 1 kraťásky 

Lepší věci „do společnosti“: 40 věcí

4 hedvábné šátky, 2 kalhoty, 1 tříčtvrťáky, 3 tílka, 6 šatů, 8 halenek, 2 košile, 1 rifle, 4 tenčí svetříky, 1 sako, 3 svetry, 4 minisukně, 1 kabát

Ostatní drobnosti: 39 Věcí

Kalhotky, punčochy, podprsenky, ponožky, a jiné "drobnosti"

Tašky a pásky: 9 věcí

2 opasky (mám je rovnou v kalhotech, které mi padají), 1 krosna  (bude muset pryč, nepoužívám), 1 cestovka, 1 sportovní ledvinka, 1 kožený baťůžek (kdybych ho dnes neobjevila, už o něm nevím. Nicméně nosila jsem ho strašně moc a mám k němu citový vztah, takže ho,doufám, opět začnu nosit).

Není ve skříni,ale na věšáku v chodbě: 1 černá kabelka, jedna červená kabelka, batoh.

Další obsah mé skříně: 4 věci

1 kytara, 2 výtvarkové složky s akvarelama, 1 malá taška s věcmi na těhotenství a porod

Dohromady tedy 115 věcí.  Vypadá to, že ještě před dvěma měsíci chudinka má skříň musela pojmout okolo 160 věcí. 

Přestože je to číslo tak obludné, většinu věcí tvoří ponožky, punčochy a podobní drobnosti, opravdové „oblečení“ včetně šátků je 63 věcí.

Nutno ještě říci, že sezónní věci jako jsou kabáty, zimní čepice, a podobně, odvážím jednou za rok na valašsko do svého starého pokoje a místo nich si beru „letní výbavu“ – tílka a sukně. Kdybych takové místo neměla, asi by má skříň vypadala nacpaněji.

Přijde Vám to málo, nebo moc? Já bych ráda ještě redukovala, a proto si dávám za cíl zbavit se ještě dalších 15ti věcí.

Věci pro "já", které neexistuje

 

V minulém článku jsem rozebrala, jak si to vlastně sami, z hlediska minimalismu, zavařujeme během svátků jako jsou Vánoce a narozeniny. Přebytečné věci v našem domově ale nebývají jen dary. Druhou velkou kategorií jsou věci, které jsme si sami koupili  a zbavovat se věcí v této kategorii je ještě bolestnější, protože psychologie mluví jasně:

Když cokoliv uděláme, všechno v nás se snaží ten skutek obhájit, ať je realita jakákoliv. Říká se tomu, že se „snažíme o udržování svého pozitivního sebeobrazu“.

Pro naše potřeby to znamená toto: Když si něco zakoupíme, máme pro to nějaký důvod.  Pokud v následné době zjistíme, že zakoupit ten předmět byla blbost, sami sebe  přesvědčíme o tom, že to vlastně blbost nebyla a že jsme dobře udělali.

To není moc dobrá cesta na to, zbavit se té nepotřebné věci, že?

Bohužel, každý člověk má jednu výbornou schopnost: Lhát sám sobě. V tom je každý mistr. Nevím, proč tomu tak je. Nejsem psycholog. Vážně, při psaní tohoto článku si sama kladu otázku:

 Proč je tak těžké přiznat sám sobě, že mám špatné vlastnosti, dělám špatná rozhodnutí a vlastně nejsem o nic  lepší člověk než všichni ostatní? A možná dokonce, střez bůh, horší než průměr? 

 No, nebudu se tu pouštět do filosofování, pravdou je, že to je tak na světě a v naší hlavě zařízené. A tak obecně každý vykládá strašně moc energie, aby udržel svůj pozitivní sebeobraz. A jeho sebeobraz většinou neobsahuje nakupování blbostí.

Věci pro já, které neexistuje

S nakupováním dost souvisí i rozpor mezi tím, co bych chtěla dělat, a co doopravdy dělám. Ruku na srdce, nemáte doma nějaké činky, učebnici angličtiny, a podobné záležitosti, které se už roky valí ve skříni? Já se přiznám: Obě výše zmíněné mám. A k tomu kupu dalších věcí, o kterých si říkám, že je chci dělat.

Moje ideální budoucí já je žena mluvící pěti jazyky, pěkně vysportovaná, stíhající jak kulturu tak zahrádku a ještě k tomu hospodaření ve svém vlastním domě. Problém je, že na dosažení tohoto ideálu nemám časovou kapacitu. 

No jo, ale když si člověk koupí to nové švihadlo (činky, sportovní oblečení, a pod) a týden, v lepším případě měsíc, s tím poskakuje, tak má hned pocit, že se stává svou vysněnou osobností. Co na tom, že předmět poté končí v propadlišti bordelu, snaha byla. 

Když uplyne ten energetický týden či měsíc, všichni pak obcházíme švihadlo (činky či sportovní oblečení) a při každém pohledu na něj si nacházíme výmluvu, proč se nám nechce. No, a pak abychom si nemuseli pořád hledat ty výmluvy, strčíme ten Ďáblův nástroj na dno skříně. A takto vzniká bordel.

Proč to ale děláme stále znova a myslíme si, že teď už to bude jiné?

Vyznavači všech těch kultů osobnostního rozvoje mne asi teď nebudou mít rádi. Ale moje zkušenost je, že nemá smysl snažit se být někým, kým už v tuto chvíli nejsem. Je krásné být spokojený se svým životem, zjistit, co mne baví zrovna teď v tuto chvíli a jaká jsou má pozitiva a dle toho nakupovat věci, co mi dělají radost a souzní  s tou báječnou osobou, jakou jsem.

Nepochopte mne špatně. Ono je asi fajn mít cíle a předsevzetí. Mnohem účelnější pro minimalismus v životě je však tyto cíle plnit spíše přes vztahy a lidi, než přes věci. Tím myslím, když chci umět anglicky, nekupovat si hromady učebnic, ale vyběhnout ven mezi cizince a snažit se mluvit. Koukat na filmy, přihlásit se na kurz, a všechny ty ostatní rady. Když chci sportovat, sportovat jak se dá bez vybavení. Až když to člověka chytne, a opravdu ho to baví a nemusí se do činnosti nutit, má smysl kupovat vybavení, které mu samozřejmě pomůže se rozvinout. NA začátku jakékoliv činnosti je však hlava tím, co se potřebuje rozvíjet, ne množství sportovních předmětů. 

Když si dáme cíl, do kterého se nám úplně nechce, který s námi nesouzní, tak s námi naše mysl začně hrát hru na chození kolem horké kaše. V praxi to vypadá tak, že sháníme všude informace a nakupujeme věci okolo, aniž bychom tu danou činnost začali rovnou dělat. Je to proto, že takto máme pocit, že pro ten náš cíl už něco děláme, ačkoliv ve skutečnosti jediné čemu jsme se přiblížili je brzká nula na účtě a hromada věcí ve sklepě.

Takže trochu praxe z mého života

Ty myšlenky o angličtině nejsou jen vycucané z prstu. Intenzivně jsem se před třemi roky učila anglicky, složila FCE, asi 50 stránek materiálů mi k tomu bylo fakt nápomocných. No, ale dalších zhruba 400 jsem si nechala postupem času natisknout s očekáváním, jak se jim budu věnovat. Po třech rokách obcházení a slibování si, že se budu věnovat angličtině, jsem si položila otázku: Proč vlastně?

Protože umět anglicky je dneska standart?

Protože se stydím, když na mně někdo mluví a já jen něco blekotám?

A jsme u  toho cíle. Žádná z předchozích otázek nesouzní s mou osobností a s mými nynějšími preferencemi, ale pouze  s tím, „abych vypadala dobře před ostatními“. Jelikož dost kalkuluju a vím, že s nejvyšší pravděpodobností nebudu ve své budoucí práci nikdy žádnou angličtinu potřebovat, máme tu taky mínus bod. Takže všechny ty anglické materiály musí pryč.

Miluju šperky a baví mne je i vyrábět. No ale lidé je nechtějí kupovat tou rychlostí, jakou mne je baví vyrábět. Asi v tom teda nejsem tak dobrá. Bilance je jasná – Přece tu nebudu hromadit kupy korálků a šperků. Prodávám všechen ten nedovyužitý materiál. Ale jde to těžce, i když ho prodávám za poloviční ceny od nákupu.

O cvičení nemluvím. Né že bych nějak extra cvičila, ale ty činky si tu ráda nechám i na tu výzvu jednou měsíčně, protože i jednou měsíčně je lepší než vůbec.

A co takhle osobní předměty? Tím myslím třeba ty tarotové karty, které mi prošly stokrát pod rukama? Proč je ale mít, když už nejsem esoterický typ?

Měj se krásně, moje magická minulosti, musíš uvolnit místo pro předměty přítomnosti.

Dopisy od přátel? Pohledy s básní od člověka, co mne miloval? Všechno sfouknul čas, v srdci vás mám navždy, ale žádný dopis nezmění fakt, že už je to všechno pryč. Šup s nimi do kontejnéru, ať se udělá místo pro nové. Tady je to stejné jako u darů, nepodlehněte iluzi, že s vyhozením dopisu vyhazujete i část vztahu s člověkem, který ho poslal.

Je bolestné být sám k sobě upřímný, ale snad tento článek někoho inspiruje k minimalizaci věcí v jeho životě.

Příští článek bude o uklízení skříně.