Vidím trochu časovou mezeru od mého posledního příspěvku,
přesto se ale vracím k blogu. Dříve se věnoval pouze úklidu a minimalismu,
teď k němu ale přidám i další oblast, která s minimalismem souvisí, a
to je návrat k prostému životu.
Tak nějak jsem došla k tomu, že chci žít prostě. Co to
znamená? Kromě nekupování (a nechtění) všelijakých kravin je to také užívání si
základních dostupných věcí (rozuměj – základních pro středoevropany) jako je
teplá voda, měkká postel a bezpečný čas strávený s rodinou. Ono to užívání
si vlastně totiž není tak lehké, když to mám k dispozici neustále. Co
člověk má pořád, to mu zevšední.
Člověk má všechno a houpe nohama. Pak nastává hlad po něčem novém. Zvýšená touha po zajímavých „zážitcích“ vypovídá o běžném šedém
nudném životě, který musí dostat alespoň jednou za čvrtroku šťávu a kopanec.Můj hororový scénář je, že taky
zapluju do "běžného" života. Budu jakžtakž spokojená v malé kanceláři od
osmi do čtyř, kde ve svých papírech uvidím marnost nad marnost svého počínání.
Prostě moderní peklo.
Tak jsem přemýšlela, jestli by to šlo i jinak. Nevím, nemám
to vykoumané. Ale více jsem se začala zajímat o samozásobení, zahradu,
hospodářství. Vzkřísila jsem svůj sen o vlastní farmě. Když si o tom zjišťuju
informace, vidím, že nejsem první ani poslední, koho to takto popadlo. Základ
je, že zážitky si pak člověk nemusí kupovat. Když zastřelí lišku v kurníku,
a nebo mu slimáci sežerou30 hlávek salátu, když okope všechny jahody a večer si
dá čaj s vlastním medem, o zážitky
je jaksi postaráno samo.
Že mne „baví zahradničení“, to se ví už dávno, píšu ale o
úplně jiném levlu. O samozásobení (zatím) čtyřčlenné rodiny. Tak na blogu
můžete sledovat, jak to začalo, probíhá a dopadlo, jestli se mi to podaří
dokumentovat. Teď stojím úplně na začátku – pročítám informace a hledáme
pozemek, potažmo dům k bydlení. Což je takový můj rozcestník, kdy se musím
rozhodnout, jak vážně to myslím a kolik tedy pro ten svůj experiment potřebuju
prostoru. Manžel si ťuká na hlavu. On chce chodit do práce a vydělávat a nevěří tomu, že by to samozásobení šlo.Takže jsem v tom sama, ale mám alespoň finanční krytí pro případy neúspěchu.
Co jsem načetla, dejme tomu pro 5 lidí by to chtělo aspoň
2000 metrů zahrady. Tam je ale počítáno s úplným samozásobením, já budu
větší lenoch a budu kupovat jak mouku, tak cukr. Takže řekněme si, že pro
začátek (abych se zorientovala, jestli je to vůbec reálné pro mne zmáknout) to vidím na nějakých
500 metrů zeleninové a ovocné zahrady a třeba 10 ovocných stromů. No a co
slepičky? Včelín? Koza? Manžel mně asi zabije. Nebylo mu líp, když jsem
plánovala socializovat se a podřídit se matrixu? Orná půda se dá asi dokoupit leckde,
není ale moc praktické hnát krávu přes dvě vesnice.
Pro začátek tedy jen ta zeleninová a ovocná zahrada s malým
kurníčkem a výběhem pro slepičky. Do toho nějaká punková hlíva schovaná v lese.
Na podzim budeme celkově žít na houbách. Včelíny a koza budou muset počkat, přesto že
kozího sýra i medu se můžu užrat. A třeba i (v hodně vzdáleném budoucnu) budu
dojit vlastní krávu?
Nejde jen o zábavu a smysluplnou práci, taky si říkám, jak
dlouho tu vydrží to všechno báječné, co tu máme. Jestli třeba za dvacet let
nebude důležitější umět správně pěstovat brambory než umět udělat analýzu v GISu.
Toť samozřejmě otázka k diskuzi.
Bude to sranda dokumentovat. :) Abych pobavila opravdové zahradníky, slibuju, že
příště tu vložím fotky z mé současné pidizahrádky. Záhony křivé jak paragraf a
žížaly se odstěhovaly k sousedovi.
Soused se směje, že hlína na našich zahradách je navážka a jak tam můžu
něco pěstovat. On si tam udělal radši garáž. Okolní sousedi tam mají okrasnou
zahradu s navezenou rašelinou. Mají dost pravdu. Člověk okopává a nachází v
záhoně střepy, zbytky sutě. Jo, asi to
není nic moc a neočekávám žádnou extra úrodu. Na druhou stranu, předminulý rok
(kdy pršelo – doufejme že to nebyl poslední děštivý rok) se mi podařilo
vypěstovat opravdu dost cuket, minulý zase kotel rajčat. I ten soused s garáží byl podarován. Takže něco jde. Letos se to všechno rozplete a uvidíme, jak to vůbec všechno se mnou bude.
