Každý konec roku mám tradici - bilancuji, co se povedlo a nepovedlo a dávám si předsevzetí na další rok. Letos, když jsem v noci za volantem vejrala jako vejr na cestu a říkala si „Konečně se naučím řídit“, zjistila jsem, že toto předsevzetí si dávám snad už čtvrtým rokem. Nicméně chceš-li skončit mezi hvězdami, miř na měsíc. Takže ačkoliv ještě nejsem stoprocentní řidič, už je to za ty tři roky o dost lepší :-)
Z důvodu, že jsem byla vždy pilný haluzák, se mi doteď dařilo vše, co jsem si přála. To má ale i svou negativní stránku - neúspěch mne natolik děsil, že jsem si dávala jen ty předsevzetí a přání, která je v mých silách splnit. Letos se mi povedlo se od strachu z neúspěchu osvobodit. Na rozdíl od minulých let, kdy se jediná má předsevzetí redukovaly na „Nezbláznit se s dětí“ a „Aspoň hodinu týdně cvičit“ jdu do toho letos ve velkém stylu.
Protože ono je fakt nakonec jedno, jestli se mi ta předsevzetí a přání do dalšího roku naplní. Cesta je v tomto případě cíl. Třeba nebudu umět anglicky jako Bill Gates ani řídit jako Niki Lauda, ale pravdou je, že snaha se v tomto případě opravdu cení.
Asi vás tu nebudu zatěžovat všemi přáními a předsevzetími, co jsem si na letošek vymyslela. Spousta z nich se však týká mého chování. Letos jsem dostala čočku a nahlídla na sebe zvnějšku, zas tak pěkný obrázek, jaký si o sobě maluju, to nebyl. To je ale vynikající zpráva! Proč? Protože je zde velký prostor ke zlepšení :-)
Do nového roku všem přeji Lásku. Lásku k sobě, k bližnímu i k okolí. Z toho vychází totiž spousta dalších dobrých věcí.
