Na internetu se to jen hemží vtipnými blogy o
rodičovství. O tom, jaké trapasy a nestandartní situace zažijete s dětmi.
Né že by to nebyla pravda, děti se opravdu umí o zábavu postarat. Ale když to tak čtu,
napadá mne, že bezdětní lidé mají pak o rodičovství vlastně pomýlenou
představu. Proč být vlastně rodičem? Vážně, proč? Tolik nepohodlí. První rok
dítěte je pro vás nepředstavitelné, že večer usnete a ráno se probudíte - noc
bez vstávání, cože?! Nestíháte se najíst (a pak to doháníte čokoládou). Neustále
uklízíte, perete, vaříte (a děti to uvařené rozmatlají po koberci a po sobě,
čímž se dostanete opět na začátek). Jste odborníkem na vyměšování - sotva
přestanete řešit blinkání začnete řešit hovínko v gatích. Dovolenkové
destinace vybíráte podle toho, jestli je v hotelu dětský koutek….
No prostě,
úplná pakárna, kdo by to chtěl.
Ale ne..to je jen úvod k tomuto článku. Jak asi
spousta z vás ví, před měsícem jsem se stala trojnásobnou matkou. Dala
jsem si výzvu popsat nepopsatelné - proč vlastně mít děti a co děti do života
přináší (že to stejně překoná těch 1000 pakáren, proč je nemít). A ono je to
tak, že čím víc dětí máte, tím víc máte i toho popsaného níže.
1.Osobnostní rozvoj
Pokud se chcete stát kvalitnějším člověkem, nic vás
k tomu neposune víc, než děti. Soužití s dětmi hravě překoná
jakékoliv nejdražší kurzy na osobnostní rozvoj. Každý den vidíte zrcadlo vašeho
chování a jednání a často je to dost vtipná karikatura. Je to tudíž příležitost
napravit se, a stát se lepším. Aby toho nebylo málo, do toho vás čekají
všelijaké rodičovské výzvy v průběhu (důslednost, balanc mezi pruděním a
hlídáním bezpečnosti, jeho osamostatňování v pozdějším věku, apod.) které
musíte nějak zvládnout. Rodičovství je šance podívat se z odstupu na své
hodnoty a postoje a zrevidovat je.
2.Rozvoj dovedností
Když srovnám svoje já před dětmi a po dětech, musím
říci, že jsem na rodičovské dovolené získala hodně dovedností. Nejvýraznější je
organizace času. S hodinkami na ruce i spím (beze srandy), je to pro mne
nejdůležitější nástroj, aby všichni byli řádně najezení, vyspinkaní, přebalení
a spokojení.
(i tak nám ale občas dojde chleba či ubrousky na
prdel. Zlatá vietnamská večerka.)
Rozvinuly se u mě manažerské schopnosti typu
předvídání krizí a příprava na ně a sebeorganizace (potřebné věci nemůžete
udělat tehdy, kdy chcete, ale tehdy, kdy můžete. Což je velký rozdíl a je třeba
umět využít časové příležitosti).
Také jsem nucená hledat nové informace. Nevím,
jestli by mne samotnou jinak napadly otázky jako „Spí mravenci“? A „Jak se
vyrábí tužka?“ apod
3.Biologické hranice
O porodu bych mohla napsat samostatný článek (a
jednou to udělám). To je tak extrémní zážitek, že se to dá podle mne
srovnat s umíráním. Každá žena, která přirozeně porodila, si zaslouží
úctu.
Mám psát o nočním vstávání? O tom, jaké to je, být
dlouhodobě buzený třeba pětkrát za noc? Popravdě řečeno, myslím, že ani
mariňáci v USA nemají takový režim, jako některé mámy. Bohužel to pak jde
i na mozek (například mně po půl roce
začala vynechávat krátkodobá paměť). Některé děti opravdu rozšíří vaše
biologické hranice co se týká spánku.
4.Láska
Jak to popsat…znáte takový ten pocit čerstvé
zamilovanosti, když na sebe jen koukáte, netřeba nic říkat a v útrobách
vás něco tak příjemně lechtá…prostě takový ten příjemný pocit lásky. Tak ten
vám děti dávkují nejen v prvních měsících, ale v různých chvílích po
celou dobu jejich dětství. V tu chvíli, kdy se na ně díváte, jak spinkají,
jak si spolu pěkně hrají, jak mají upřímnou radost, se nad nimi téměř
rozplynete a zapomenete ten zbytek (jak nechtějí spinkat, jak se pořád hádají a
jak se vztekají nad blbostma).
5.Na chvíli jste Bohem
V prvních měsících života jsem měla u každého
dítěte sem tam nával neskutečného úžasu, že ze dvou buněk, díky neskutečnému
množství náhod, vznikl tento úžasný a jedinečný človíček. Je to opravdu božský
pocit, stvořit nový život (a ještě k tomu tak sofistikovaný)
z ničeho.
Těchto pět důvodů je natolik silných, že hravě strčí
do kapsy jakékoliv omezování a nepohodu, která s rodičovstvím přichází.
