Dnes vás
chci nalákat na vskutku perfektní knihu, v dnešní době možná ještě víc
aktuální než v době svého vzniku – Rady zkušeného ďábla od C.S.Lewise (čti luís, jak jsem až ve svých 30 letech zjistila :)
Minulý
rok jsem četla hodně knih, co mne něčím obohatily. Objevila jsem svého nového
oblíbeného autora a průvodce do života, Scotta Pecka, dostala spoustu rad,
knihy mi pomohly zpřesnit či utřídit myšlenky. Jen dvě knihy ale na mne
působily „šokově“. Jedna z nich, Mít nebo být od Fromma, mi dala facku ve
smyslu vztahu mne ke světu. K její kritice k tomu potřebovala celých
cca 120 stran, aby mi silně změnila pohled na svět.
Ve
srovnání s tím Rady zkušeného ďábla můj pohled na svět nakopaly do zadnice
na – doslova – pár desítkách stran. V mém počítači je to jen 69 stran
pdfka, s tím, že těch kopanců dostanete dost už třeba po přečtení patnácti
stran. Pokud je něco geniální literatura, pak je to tohle.
Autor zde
vykresluje velmi uvěřitelnou představu pekla a pekelný strýc Zmarchrob radí
méně zkušenému ďáblovi Tasemníkovi, jak správně našeptávat člověku, aby ho
mohli po smrti přivítat – pohltit – ve své domovině. Celá knížka je pojatá z křesťanského
pohledu, ale hodně náhledů na sebe a svět dá komukoliv, kdo se zajímá o duševní
seberozvoj a nepřijde mu moudré proflákat svůj život od ničeho k ničemu.
Zkrátka každému, kdo žije i duchovní život a hledá odpovědi na duchovní otázky.
Každému, kdo by chtěl dobře a správně žít.
Jelikož
můj největší soupeř je má vlastní pýcha, subjektivně mi přišlo, že se kniha
zabývá nejhojněji zrovna tímto hříchem. Ale zpětně si uvědomuju, že se autor
dotkne všech možných hříchů, jen mě se třeba (doufám) méně dotýkají. J Po přečtení knihy jsem si
ještě na databázi knih četla komentáře od lidí…většiou psali že je to kniha
geniální, ale temná a plná zmaru. Já to tak nevidím, je třeba být optimista a
vidět, že souboj se svými hříchy je sice úděsně těžký, ale v každém člověku
je i dobro.
Namátko vybírám
pár citací. Asi nevypíchnu všechny, co mne nejvíc zaujaly, protože jsem si
bohužel nepodtrhávala. Ale snad pro ilustraci, jak skvělá kniha to je:
„Přestože se některé myšlenkové pochody dají překroutit
v náš prospěch, podporoval bys tím ve svém pacientovi velmi nebezpečný zvyk -
zajímal by se o všeobecně platné problémy a nevěnoval by pozornost řetězci
bezprostředních smyslových zážitku. Postarej se o to, aby ho právě ony zajímaly
nejvíce. Musí pro něho znamenat „skutečný život" - a on se přitom nesmí ptát,
co si pod tím pojmem „skutečný" vlastně představuje.“
„Posiluj v něm tu nejužitečnější lidskou vlastnost: At cítí,
odpor k prostým faktům a vyhýbá se jim. Přived ho do stavu,
kdy dokáže celou hodinu zpytovat své svědomí - a přitom o sobě
nezjistí nic z toho, co je jasné každému, kdo s ním kdy žil v jednom domě
nebo pracoval ve stejné místnosti.“
„Je
legrační, že smrtelníci si nás vždycky představují, jako bychom jim do hlav něco
vkládali, ale my naopak dokážeme nejvíce, když tam něco neupustíme“
„At
budeš dělat cokoli, v duši Tvého pacienta bude vždycky trocha zloby i trocha
dobroty.Tu zlobu musíš zaměřit na jeho nejbližší bližní, které potkává každý
den, a dobrotu zase do nejvzdálenějšího okolí, na ty lidi, které nezná. Pak
bude zloba zcela skutečná a dobrota téměř neskutečná.“
„Všichni
lidé se postupně stávají tím, za co se vydávají. To je základní poučka.“
„At
tupě hledí na vyhaslý oheň ve studeném pokoji. Zkus zabránit všem zdravým a
nesobeckým činnostem, které se nám nehodí, a zároveň mu za nějakou náhradu
nedávej nic, takže on jednou řekne stejně jako jeden můj bývalý pacient, když
sem dolu přišel: „ Ted vidím,, že jsem většinou nedělal ani to, co jsem dělat
měl, ani to, co mě bavilo."
„Nejvnitřnější
záliby a instinkty jsou tou surovinou a výchozím bodem, kterými člověka vybavil
Nepřítel. Pokud tedy člověka vzdálíme jeho přirozenosti, dosáhneme tím malého
vítězství. Světský životní styl, konvence a móda by mely nahradit dokonce i ty
nejbezvýznamnější vlastní a skutečné záliby člověka.“
„Ve
chvíli, kdy bude skutečně chudý v duchu, propašuj do jeho mozku příjemnou myšlenku:
„Propánakrále, já jsem pokorný!", a téměř vzápětí se v něm objeví pýcha -pýcha
na vlastní pokoru. Pokud si to nebezpečí včas uvědomí a tuto novou formu pýchy zdolá,
ať je pyšný zase na to - a tak dále, kolikrát jen budeš chtít.“
Tyto citáty jsou ze zhruba první poloviny knihy,
tím končím, abych vás úplně nezahltila J
