neděle 7. listopadu 2021

Green deal nebo green suicide?

 

Globální cožeto? Taková úvaha holky z Horní Dolní

..a tudíž asi nad spoustu věcmi přemýšlím až příliš jednoduše, to musím uznat. Názory na vážnost environmentální situace, ve které jsme, mi varírujou kolem stabilního bodu zleva doprava, podle toho, co jsem zrovna přečetla. A že já čtu dost…vlastně si říkám, kdy tak stíhám všechny ty knihy číst. Asi tam hraje roli to, že čtu úděsně rychle a taky to, že seriál/film jsem neviděla už měsíce.

                Ale teď k věci, jelikož mám za povinnost začít dělat Cost-benefit analýzu ekologického projektu a vím, že se mi už začíná chtít spát a tudíž nemá cenu nic rozdělávat, tak prokrastinuju. A jelikož na severní polokouli je poslední týden nejsledovanější místo Glasgow, kde se rozhodje o našem osudu, nedá mi to nenapsat tu nějaké úvahy.

                Úvaha číslo 1:

Oteplujeme planetu pomocí skleníkových plynů, to je v dnešní době už asi nepopíratelný fakt. Jestli bychom s tím měli něco dělat ale už je věc názoru. Problém je, že globální oteplování bude mít na různých místech různé následky. Ten obrázek hořící planety,co tu je, by byl přesnější, kdyby hořela jižní polokoule a u nás se to zelenalo. Na posr*ného i záchod padá, říká se, a proto nejhorší následky v podobě sucha odnesou subsaharská Afrika, střední východ a střední amerika. Taky JV Asie na tom nebude nejlépe, některá místa jsou na úrovni moře a když se moře zvýší jen o pár metrů, zaplaví to třeba část Bangladéše. Jiné země ale můžou z GO profitovat. Jednou z nich je třeba Rusko. Oteplí se, tudíž se výrazně posune hranice na sibiři, kde nic neroste a žijou tam jen opravdoví tvrďáci. Zvýšila se četnost pořárů v sibiřské tajze, popílek nám pěkně pohnojí půdu a na vypálené půdě bez těch blbých stromů se vždycky líp pěstovalo. Co s tím Bangladéšem? Nacpat je do vlaku a přestěhovat na sibiř?

Otázka GO je tudíž otázka jakéhosi soucitu. Na nás v Česku přímé přírodní následky GO vážně tolik nepadnou. Jsme tady tak šikovně schovaní, léta sice budou sušší, možná bude víc povodní a sem tam tornádo, ale nebude to story o zatopené třetině republiky. Co si málo lidí uvědomuje, že na nás padnout může, je spousta těch lidí z jižní polokoule migrujících s nesnesitelných podmínek pryč. Budeme stavit zdi?

Čemu v tom nerozumím je nynější postavení Evropské Unie „papežštější než papež“. Výjimečně zde souhlasím s Babišem (tý jo), že to o co se teď snažíme není green deal ale green suicide.  Fakt, jednoduchý fakt je, že pokud se nepřidá USA a Rusko do těchto snah – o Číně budu psát ještě pozdějc- tak tu můžeme všichni v evropě chodit do práce pěšky a nekupovat balené okurky a jediný, opravdu jediný efekt čeho tím docílíme je rozvrácení ekonomických vztahů. A pro nás škarohlídy sociálních nepokojů, snížené bezpečnosti i dostupnosti zdravotní péče.

Úvaha č.2 

 Obnovitelné zdroje (OZE) a elektromobily – přiznám se, že v této oblasti moc kovaná nejsem, tudíž názory spíš přejímám. Ad elektromobily, pominu-li, že je to hlavně pro lidi cestujících autem po městě do 20 km, budou tak zelené, jak zelená bude energie která je bude pohánět. Je krásný bonmot to shrnující – elektromobil má výfuk v uhelné elektrárně. Představa Unie, že tu pojedeme povětšinou na OZE, se ukázala jako zcestná minulou zimu, když Rakousko bylo kousek od Black-outu a musely ho založit státy s „špinavou“ energií, fujfujfuj. Řešení jistě je, v lepších technologiích, nicméně nejsem si jistá, jestli v tom bodě už jsme. Asi spíš ne.

A teď docela důležitá podúvaha 2b – Evropská Unie nemá peníze na to, aby financovala své projekty v rámci green deal. Bude si na ně půjčovat formou prodeje dluhopisů na veřejných trzích. Přichází paradox – bohatí investoři různého druhu, klidně i z toho USA či Ruska – ti, kteří sami sebe neochudili tím, že by měli na sebe nároky ohledně ekologie – půjčují peníze Unii za účelem toho, aby ona sebe sama ochuzovala. Říkám si, jestli mi tu něco neuniká, protože v tomto vidím potenciální budoucí velký problém. Kdyby to bylo: OK, pojďme být zelení, máme na to….ale půjčovat si na to, to je úplně jiná písnička.

Jo a teď ještě k té Číně. Všichni plivou na Čínu, že dělají emise. Ale proč je dělají? Vždyť z té špinavé Číny kupuje zboží celý svět! Jeden chytrý týpek z Harwardu spočítal, že třetina uhlíkové stopy z Číny jde na hlavu USA.  Dokonce 20% jde pouze na síť Walmart. Kolik „uhlíkové stopy“ způsobí v JV Asii celá Evropa? Dělat tady projekty OZE a nadávat na znečišťovatele tytyty a zároveň od nich odebírat zboží je stejné jako držet dietu a v noci jít vyžrat ledničku.

Tudíž, konání EU mi nedává v nějakém globálním kontextu moc smysl.

Přijde mi, že tady se nemůže vlk nažrat a koza zůstat celá, byť se o to všichni snaží. A jak jsem z té Horní Dolní, tak nějak nemůžu rozřešit tyto otázky.

Vycházím ze svého přesvědčení, že bohužel nejsme ještě v bodě, kdy by OZE bezpečně pokryly většinu spotřeby energie.

Lze mít ekonomický růst bez emisí?

Je etické méně rozvinutým zemím tento růst odepřít či přímo znemožnit?

Lze redukovat spotřebu a zároveň zachovat zaměstnanost?

Lze jako společnost nerůst a zároveň se nerozbít?

Divili byste, ale zrovna lidi z ochrany přírody jsou málokdy radikálové. Milujeme přírodu, ale náš obor stojí i na pilíři sociálním. Je z mojí pozice těžké odsoudit Polsko, že si chce dál těžit v Turowě a nebo Brazílii, že si kácí lesy. Na jedné straně vah je příroda a nějaké možné (ale bůhví jestli) environmentální benefity, na straně druhé ale leží okamžitý život mnoha lidí a skrz to i sociální a bezpečnostní situace v zemi. Není to prostě tak jednoduché rozhodnout.

A teď ještě co se týká přírody. Příroda v dobách krásných je pro člověka místem relaxace, v dobých zlých soupeřem, nebezpečím a zdrojem zároveň. Čímž se dostávám k mému řešení. Asi spíš než na nějakém odvracování změn za šílenou cenu a risk ztráty stability společnosti bych šla cestou adaptace a soucitu. Tudíž fakt ty lidi z Bangladéše převézt vlakem na Sibiř (když budou chtít). Sebrat peníze, chytré hlavy a dostat vodu do suchých oblastí. Neříkejte mi, když se ropovod táhne až bůhví odkud, že by se nemohla posílat voda přes půl země. A hlavně místo toho, abychom řešili velký problém, jak neoteplovat svět, tak řešit malé konkrétní problémy, co z toho pro nás vyplývají. Vyrábět, prodávat, spotřebovávat, točit peníze – prostě být bohatší právě kvůli tomu, abychom si mohli dovolit vývoj těch potřebných technologií k řešení.

(doufám, že jste pochopili že spousta věcí v tomto textu je psaných v nadsázce jako ilustrace myšlenky. To píšu, než mi nějaký Bangladéšan či Sibiřan přijde zakroutit krkem).