Jaký má život smysl?
Když se člověk setká se smrtí, oprávněně se ptá, jaký je smysl života. Je pravda, že život od narození až do smrti ti může v tu chvíli připadat, jako prd do větru. Taky jsem onehda ležela zavřená ve tmě a ptala se podobným způsobem. Nemohla jsem objevit žádný smysl života. Nemyslím tím fráze jako „Děti, láska, cestování, to je můj smysl života…“. Spíše jsem hledala nějaký obecný smysl lopotění mezi narozením a smrtí. K čemu to lopotění vůbec je, když stejně člověk umře a za pár generací už si na něj nikdo ani nevzpomene. No, a když jsem si pořád pokládala tuto otázku a nemohla najít odpověď, došlo mi, že je třeba přezkoumat otázku samotnou.
V tu chvíli mne napadlo, že celá ta otázka je vlastně úplně špatně položená. Že život smysl vůbec nemá a ani ho mít nemusí. Děsí vás to? Můžeme v tu chvíli považovat za zbytečné zákony chránící život? Nikoliv. ¨
Vnitřně jsem objevila, že každý život nemá žádný smysl, zato má ale velký význam.
Budu teď mluvit o lidech, ačkoliv ten význam má jakýkoliv živý tvor. Každý člověk se nějakým způsobem zapisuje do myslí ostatních. Když je z těch šťastnějších, může se dokonce vepsat i do myslí lidí dost vzdálených, třeba svou myšlenkou, nebo fotografií, a tím je ovlivnit. Ale i ti méně šťastní se někomu narodili a změnili mu život a za svůj život se více či méně vepsali do života ostatních. Společnými silami jeden tvoříme druhého. Každý život má tedy význam.
Pravdou není známé „Myslím, tedy jsem“ ale „Jsem vnímán, tedy jsem“. Když jsem toto úsloví četla někde poprvé, řekla jsem si, co je to za blbost. Onehdy v noci jsem to konečně pochopila a odsouhlasila. (Neptejte se mne, kdo ten výrok vypustil, nemohu to bohužel dohledat. Vím ale jistě, že je to z nějaké větší hlavy, než je ta moje.) Vím, že to autor možná myslel jinak a mnohem složitěji, ale mně to sedí i na mou úvahu.
Jsem ráda, že jsem tady rozumově došla. Zastávám dosti humanistické postoje, které ne vždy prochází logickou analýzou, a tahle je jim zrovna podporou. Je krásné, že můj i tvůj život má význam, i když budeme mít až do smrti nohy na kanapi.
Myslím ale, že to by nikomu stačit nemělo. Snažím se nejen o to, aby měl můj život význam, ale taky, aby měl hodnotu. Slovo hodnota, které má stejný kořen se slovem „hodný“, má na rozdíl od „významu“ pozitivní konotaci. Bylo by tudíž fajn, kdybych do světa přinesla trochu dobra navíc. Co je dobro a co zlo, to logicky ještě prozkoumané nemám, ale vím jedno - chránit život je dobro vždy, protože každý život má význam.
Žádné komentáře:
Okomentovat