Úklid dětského pokoje
Pustila jsem se do velké rodičovské výzvy - úklidu dětského pokoje. A to ne tak ledajakého úklidu ve stylu sebrání poházených věcí a jejich uložení do poliček. V duchu minimalismu jsem to vzala z gruntu a začala třídit. Zde najdete tipy, jak na to a jak to celé dopadlo.
Tip 1. Uklízejte spolu s dětmi
Pokud se něco těžce nezlomí a budoucnost bude zhruba taková jako přítomnost, je třeba děti vést k minimalismu. Je to ironie. Mí rodiče nás vedli k šetření, skladovali látky, zavařovali, co se dalo. Vše nadbytečné se hodilo „na půdu“. Nicméně přišla prosperita. Najednou nemají cenu věci, ale prostor (kdo se chce hádat, podívejte se, kolik stojí metr čtvereční v Praze). Namísto peněz a věcí má větší hodnotu čas na jednotlivé činnosti.
A proto je třeba děti vychovávat už od mala k minimalismu. Ptám se Emičky, jestli si hraje s tím či oním a naštěstí je rozumná, takže se mnou třídí víceméně tak, jak bych to protřídila i bez ní. Danečkovi třídím věci sama, redukuju hlavně počet velkých aut, které stojí v koutě pořád ve stejné poloze.
Tip 2. Vycházejte ze zájmů dětí
Moje děti si doopravdy hrají jen s pár hračkami. Vzala jsem tedy ty oblasti, které je nejvíce baví a z každé nechala jednu až dvě aktivity. Za aktivity považuji např „kostky“, „xylofon“, „hru s figurkami“, apod. Jelikož i v tom, co je baví, se nám sešlo víc aktivit, některé jsem dala na vršek skříně a plánuju je co dva měsíce protočit.
Plyšáci už jednou čistkou prošli, tehdy jsem si říkala - jelikož si děti s plyšáky moc nehrají, bude jim určitě stačit pět plyšáků na dítě. Což v naší rodině znamená 15 plyšáků. Nicméně včera jsem seznala, že to je pořád veliká hromada a zredukovali jsme to na tři plyšáky na dítě.
Tip 3. Rozeznejte kvalitu
Z pohledu nás dospělých musí mít hračky dvě kvality. První je, že se s ní dítě zabaví samo, druhá je, že ho rozvíjí.
Rozvíjející hračky jsou takové, které podněcují dětskou fantazii. Různé figurky (děti si s nimi hrají „na něco“), stavebnice, které nemají předem daný výstup, a podobně. Děti se tak učí samy kreativně zabavit. To je v začátku důležité hlavně pro nás rodiče (Znáte takové ty ocásky, co se za vámi trousí s větou "Já se nudím"?), ale později je to důležitý vklad do života. Kreativní zábava je i v dospělosti jistě lepší než pasivní sezení před TV či počítačem a konzum toho, co nám kdo přednese před oči. Rozvíjejte u svých dětí také estetický smysl a volte spíše hračky „pěkné“, ze dřeva, ručně malované, hračky s historií…
Tip 4 Opusťte své představy
A toto je úplně opačná rada - dětem se někdy zalíbí hračka, která nám rodičům přijde naprosto příšerná. Svítí jak diskotéka, poskakuje a k tomu hraje šílené japonské písničky. Bohužel, při takové velké lásce je třeba skousnout své představy o překrásných dřevěných rozvíjejících hračkách a nechat ji dětem, než je přestane bavit. Ona ta ručně vyřezávaná lodička bude jednou taky vytažená, byť třeba až v dospělosti. :-)
Nejsem, myslím, v ničem extrémista a tak si myslím, že rodiče by měli děti vést, ale ne prudit, protože jednou stejně vylezou z pokojíčku a budou si dělat věci po svém. Takže když už jim nějaká taková šílenost v pokojíčku přistane (to ale neznamená, že jim to musíte kupovat!) tak je třeba na chvíli opustit své představy.
Při třízení tedy mějte trochu volnější ruku a nenechávejte děckám pouze hračky, které se líbí vám a jsou děsně edukativní, ale hlavně ty, které mají skutečně rády.
JAK TO DOPADLO
Jelikož jsem tento článek sepisovala před dvěma týdny, můžu zhodnotit výsledek mého snažení s odstupem. Zredukovali jsme hračky tak, aby všechny měly své místo k uložení. Hračky, které mají děti v otevřené poličce jsou uloženy tak, že každá má kolem sebe 10 cm místa, tj je krásně vidět a vybízí k hraní. Danečkův roh jsem zredukovala na jedno střední auto, jednu mašinku a pět malých autíček (ta místo nemají, protože se nachází všude po baráku a „samy“ se přesunují. Ve skutečnosti tedy nevím, kde jsou). Stůl je bez hraček, na otevřené skříňce je globus a rádio, v nástěnné poličce jsou knihy. Zbytek hraček je v nočním stolku a ve dvou šuplících ve skříni - jeden šuplík máme na stavebnice a puzzle, druhý na výtvarku.
V obýváku se permanentně nachází v krabici vláčkodráha a montessori kostky.
Efekt byl následující: Když jsem třídila, děti samozřejmě najednou „objevily“ spoustu hraček. Takže dvě hodiny byl klid. Už hned po úklidu bylo vidět, že se jim ulevilo. S odstupem času vidím, že si s hračkami, které dříve ležely ladem, mnohem více hrají. Například úplnou renesanci prožili někteří plyšáci. Druhý pozitivní efekt je, že si děti hračky mnohem více uklízí. I když totiž povytahují více hraček najednou, tak z nich nestíhají udělat tak velký chaos, že by byl pro ně psychicky moc náročný na úklid.
Žádné komentáře:
Okomentovat