O emocích, těle a hlavě – Tak trochu špatně fungující společnost

Klasická trojice v každém člověku. Někdy vtipná, jindy na zabití.

___________________________________________________________ 

   Představte si, že jste vysoce výkonný manažer, jehož úkolem je mimojiné brát informace ze zpráv od HR a dělat na jejich základě rozhodnutí o přežití firmy. Strašně rád byste se rozhodoval s odstupem a excelovskou tabulkou, jenže je silný tlak na to, udělat rozhodnutí v reálném čase. Koukáte se z okna s mixem nenávisti (za to, že vám ztěžují práci) a zároveň závislosti (protože bez nich by ta práce nebyla možná) na své dva podřízené, jak stojí u krabice, kam vy nevidíte.

Nejnižší pracovník je “lopata”. Jako jediný umí používat nástroje na čtení reality v krabici. Když se rozdával v nebi rozum, zrovna chyběl, takže je to úplné pako. Nicméně je důležitý, protože na jeho práci stojí přežití firmy. Mluví bohužel svahilsky, takže s ním komunikujete jen přes HR. Lopata hledí do krabice reality a křičí (svahilsky) “Napětí!” na HR manažera. HR manažer je fakt snaživý. Listuje knihou Svahilština - manuál zkušeností. Jenomže ví, že tam část stránek chybí a části nerozumí. Takže je třeba být trochu kreativní. “Hm, křičí napětí. Co by to asi mohlo být? Pamatuju si, že v roce 2007 jsem to podcenil a málem nám zrušili pobočku. Tak to přeložím jako “Ohrožení!” a pošlu to nahoru”. A tak to k vám dojde. Zíráte z okna a říkáte si: “Takže zpráva z krabice reality je “ohrožení”. Je vůbec něco v té krabici, nebo tam je zase plyšový medvídek, jako minule? Ale co když je tam tentokrát fakt kobra? Jsou to úplní dementi, ti dva. Jeden je úplně mimo, druhý má neúplný manuál a já mám na základě toho rozhodovat.” A někdy si taky řeknete “Už jich mám plné zuby a jdu si dát kafe, v krabici je stejně nějaká blbost a dá se to vyřešit i za týden”.

“Skvělý” tým? Máme ho v sobě každý. Tělo->Emoce->Hlava.

A jelikož komunikace vázne, bohužel dochází někdy k těmto situacím:

Manažer, který na sobě cítí tu tíhu a zodpovědnost, má problém s arogancí. Často mu projde hlavou, nejen to, že na informace zespoda kašle, ale dokonce i to, že sjede dolů a lopatu odstaví. HR v takovém případě jen stojí opodál, protože manažer mu rovnou říká, jak to dělá blbě. Nejlépe je přece konat pouze rozumem. Firma stojí. Manažer je vyčerpaný. HR s lopatou jsou naštvaní a chystají stávku. V realitě dochází sice k rozhodování rozumem, ale také k odštěpení emocí – necítíte nic. Funguje to – ale jen krátkodobě.  

Lopata totiž časem zjistí, že na její signály nikdo nereaguje. Takže se sebere, vyjede výtahem do toho kanclu s výhledem a spustí takový svahilský pojeb, že se i ten manažer vypne. A je to třeba během porady, nebo odpolední kávičky. Říká se tomu panická ataka a člověk vůbec nechápe, co se s ním děje a proč zrovna teď.

Nemusí to ale vypadat tak dramaticky, HR taky může jen vyjet nahoru, praštit manažera manuálem do hlavy a ten pak rozhodne: “Celou firmu balíme a jedeme na cestu kolem světa.” Nebo “Celý barák přetřeme na růžovo a nasázíme kolem tulipány”. Znáte to? Když někdo “zničehonic” změnil svůj život od základu?

Někdy jde na to lopata zespoda. Když na ni nikdo nereaguje, tak začne křičet i když se nic neděje, mlátit do krabice a dupat po celý den. To jsou zase stavy chronických úzkostí. HR je totálně přetížené, neustále posílá “ohrožení” a manažer neví, co má dělat.

Problémy ale nemusí vytvářet jen lopata. Takový HR manažer si umí taky pěkně vymýšlet. Když vidí, že nahoře panikaří a nechápou, je potřeba zprávy trochu upravovat. Třeba tohle napětí, co by mělo znamenat “ohrožení”, tak se dá taky s kreativním manuálem přeložit jako “láska”, ne? Případně to trochu uhlaďme. Z paniky udělejme mírné znepokojení. Nebo tady ten totální kolaps přeložme jako “výzvu”. Manažer bude klidný. Bohužel, krabice reality je neúprosná, takže systém brzy při špatném emočním čtení vnitřní reality narazí.

Nebudu z manažera dělat démona. Má roli vskutku náročnou a je toho na něj moc. Někdy tedy není divu, že občas vyhoří. Řekne si: “Je mi to jedno. Ať si tam dělají co chtějí.” a sedí a kouká do stěny. Firma běží ze setrvačnosti, vedení se odpojilo od emocí i od těla, v srdci je prázdno. Dochází k depresi.

          Všechny tyto neblahé situace jsou adaptací firmy na nefungující komunikaci v systému, která kromě svéhlavosti manažera vzniká často kvůli špatně napsanému Manuálu zkušeností. Manažer sype do intrnetu otázky “Co dělám blbě?” a pak udělá to nejlepší rozhodnutí. Najme si externí konzultanty. Firmu “Psychoterapie”. Ta nejen že umí nastavit ve firmě lepší komunikační kanály. Ale ještě umí vzít Manuál zkušeností a řádně ho doplnit, proškrtat a napsat hromadu poznámek pod čarou. A co udělá nejcennějšího? Vezme manažera za ruku, sjede s ním za HR manažerem a celý ten Manuál zkušeností mu dá k nahlédnutí.