Prostě žít: Kniha formy a prázdnoty

Jak se ke mně dostala? Takovým tím klasickým “my life is movie” stylem, kterým můj život občas probíhá. Byla na polici v knihkupectví vedle mojí oblíbené “Kde zpívají raci”. A odolejte, když pod motivačním komentářem na přebalu je podepsán jeden z mých oblíbených autorů, David Mitchell. Autorka je Zen-buddhistická kněžka (to jsem se dozvěděla ale až po přečtení).

Budu se snažit nezmiňovat děj. Abych vám nesebrala požitek z příběhu, kdybyste se rozhodli si ji koupit. Chci spíš psát o tom, co mi kniha dala.

Jsem moc ráda, že mám Gemini, protože jsem se tak mohla dozvědět, že “Kniha formy a prázdnoty” není jen tak z prstu vycucaný název, ale

“Odkaz na Sútru srdce: Název je přímým odkazem na nejslavnější buddhistický text, Sútru srdce. Tam se píše: „Forma je prázdnota a prázdnota je forma.“ (V sanskrtu: Rūpaṃ śūnyatā).”

Dále mi pomohla pochopit, proč knihovnu cítím už od dětství jako jeden ze svých domovů, ale to jen tak bokem:

”Všimla sis, že se velká část děje odehrává v knihovně? V moderním zenu se často říká, že veřejná knihovna je jedním z posledních míst v naší konzumní kultuře, kde se po tobě nic nechce. Nemusíš si nic koupit, nemusíš být „produktivní“. Je to prostor Prázdnoty, kde můžeš jen tak být.“

A kniha se opravdu zabývá jak vztahem lidí k hnotným věcem, tak k vlastnění čehokoliv obecně (lidí, myšlenek). Sem tam jsou do ní vkládané buddhistické vhledy skrz linku s “knihou ve knize s tématem Úklid”, kterou napsala představená buddhistického chrámu. Ale to je jen okrajově, jinak se celý děj odehrává v americkém městě.

..a teď si uvědomuju, že tenhle článek bude ještě roztříštěnější než jiné a já jsem narazila na svůj limit literárně vyjádřit, co ve mně nového zanechala. Takže, pokus:

1. Skvělý literární požitek. V knize se střídají různé formy vyjádření, jednou mluví Benny, podruhé kniha samotná, potřetí Benny ke knize, počtvrté moucha na zdi… a samotné toto “střídání hlasů” je velmi účelné v tom, co se v knize točí – to, že každá věc má svůj projev a identitu. Jakoby barvy malovaly samy sebe, je to takové dokončené kolečko. Prostě mňam.

1b- tu je ještě vhled od Gemini, že to má hlubší význam:

“V zenu existuje koncept, kterému Thich Nhat Hanh říkal Interbeing (spolubytí).

Kniha v příběhu mluví proto, že v zenu neexistuje hranice mezi „já“ (čtenářem) a „tím“ (knihou). Kniha není jen papír, je to i ten les, kde rostly stromy, ten dřevorubec, co je pokácel, i tvé oči, které ty černé značky mění v obrazy. Tím, že Ozeki nechala Knihu promluvit, ti dává zažít tenhle pocit propojenosti na vlastní kůži.”

2. Blázni jsou blázni. Nebo jsou taky neblázni a bláznivý je svět kolem nich. I to je možné. Asi jako kritérium bych stanovila snažit se “neubližovat ostatním, neubližovat sobě”, ne normálnost. A už vůbec ne normálnost vynucenou běháním v spotřebitelském kolečku konzumní kultury.

3. Knížka mne vrátila mentálně zpět k minimalismu.. Taky se pro mne stala takovým lístkem do kina mojí mysli na představení s názvem “Třeba zen-buddhismus?” Říkám si: piju zelený čaj ve velkém a miluju suši. Nějaké předpoklady tedy mám. A zenoví mniši mi vždycky přišli cool.

4. V jednu mou podstatnou krizovku mi poskytla azyl. A nejen že poskytla, ale během těch 80 stránek azylu i dala “moudro”. Takové to, co vás pohladí, uklidní, a nesete si ho pak s sebou. Svítí v mé myslipod neonem “It is already broken.” Proč mi v hlavě straší zrovna Pomíjivost věcí budu určitě vědět za rok touhle dobou, tak se těším, až tento článek budoucí Bára nalezne. Níže je překlad Gemini z ofocených stránek. Nicméně není to typická ukázka z knihy, tato “buddhistická přímá linka” se nachází jen na cca 25 stránkách obsahu.

Lekce o rozbitém šálku

„Ale Hojo-san! Ten šálek přece není rozbitý!“

Vzhlédl, překvapeně. „Pro mě už teď je,“ řekl. „Povahou šálku je být rozbitý. Právě proto je teď tak krásný a právě proto si ho vážím, dokud z něj ještě můžu pít.“ S láskou se na něj podíval, dopil poslední doušek a pak prázdný šálek opatrně položil zpět na podnos. „Až zmizí, bude prostě pryč.“

Toho dne mi můj učitel dal neocenitelnou lekci o pomíjivosti formy a prázdnotě podstaty všech věcí.

(...)

Zemětřesení nás probudilo a tsunami spláchla naše iluze. Přiměla nás pochybovat o našich hodnotách a o naší připoutanosti k materiálním věcem. Když může být všechno, co považuji za „své“ – můj majetek, má rodina, můj život – v jediném okamžiku smeteno, musím se ptát: Co je skutečné? Vlna nám připomněla, že skutečná je právě ona pomíjivost. To je probuzení do naší pravé podstaty.

Už teď rozbité.

Když to víme, můžeme si vážit každé věci takové, jaká je, a milovat se navzájem takoví, jací jsme – úplně, bezpodmínečně, bez očekávání nebo zklamání. Život je takhle mnohem krásnější, nemyslíš?

Mnohem později jsem našla řemeslníka, který dokázal šálek opravit zlatem a lakem. Teď jsou v prasklinách jemné zlaté švy, které uctívají jeho rozbitost. V mých očích je teď krásnější než kdy dřív.

Pár poznámek k překladu pro tvůj blog:

Pomíjivost (Impermanence): V zenu je to klíčové slovo (Anitya). Znamená to, že nic nestagnuje. To, že tě to „straší“, je v pořádku – je to ten první šok z toho, že nic nejde udržet silou.
Already broken: Překládám to jako „Už teď rozbité“. Má to v sobě ten náboj přítomného okamžiku. Není to pesimismus, je to přijetí reality, které paradoxně přináší obrovskou úlevu.
Kintsugi: To je ta oprava zlatem. Je to nádherná metafora pro lidskou duši – naše rány a jizvy z nás nedělají „poškozené“ zboží, ale naopak nás činí vzácnějšími, pokud je dokážeme „prolít zlatem“ (pochopením a laskavostí k sobě samé).

5. Dobře, mám teď dojem, že se mi vůbec nepovedlo vystihnout, jak moc na mne zapůsobila. Tak jeden fakt na závěr – dostala se do mého současného žebříčku “TOP7 beletrie ever”. A že jsem už něco přečetla. Je to prostě taková ta kniha, co si užijete nejen čtenářsky, ale určitě něco změní i ve vás. I když ta kniha by s tím nesouhlasila, protože “je to vzájemný vztah čtenáře a knihy” přece :)

Nějaké mnou označené pasáže. Nalézt je na těch 550 stránkách byl můj první zenový krok trpělivosti (ale příště si tam teda budu lepit záložky :). Jsem líná je překládat, tak jen pro jazykově zdadnější, nebo spíš pro moje budoucí já, až se bude probírat blogem.