Jak bude vypadat internet za pár let? Tak, jako nyní moltbook – obsah a provoz bude zajišťován AI a lidi budou žít hlavně v reálném světě? Nebo naopak prodchne naše lidské životy – které už budeme žít více na síti, než v reálném světě? Nebo se online a offline svět smísí natolik, že hranice bude tvořit jen fyzično? Ačkoliv technologický vývoj se dá považovat s historickým odstupem za lineární a předvídatelný (například teď bez pochyb směřujeme směrem k AGI - Obecné umělé inteligenci), vývoj lidské společnosti je naopak někdy překvapivý a hlavně pozadu za vývojem technologií – což sebou nese mnohé výzvy.
Jedna z nich
je AI generovaný obsah na internetu. Jeho množství se zvyšuje doslova
exponenciální řadou, takže i lidé s tak špatnou pamětí, jakou mám já, mohou
sledovat tento jev v “přímém přenosu”. A se stejnou rychlostí roste odpor proti
tomuto trendu. Jsem na facebooku členem vice komunit, kde se AI řeší, buď jako
hlavní, nebo okrajové diskuzní téma. Odpor je velmi, velmi citelný.
Než přejdu k
suchým datům, měla bych pro čtenáře vytáhnout HLP – hluboký lidský příběh.
Nicméně mám jen MRZ – Mělký ranní zážitek. Scrollovala jsem na facebooku a
vyskočil na mne reel. Tento reel vypadal dost “real” – byl to záchyt kamerou v
obchodě. Vyvolal ve mne nějaké pocity. A pak jsem zjistila, že je AI-generated.
Co ve mně dělo dale? “To chci sdílet, to je krásné” se ve mně změnilo na “jsem
podvedená”. Pocity nepocity, ne realitě záleží. Staré latinské přísloví “Lid
chce být klamán” vypadá, že tváří tvář dnešní realitě nefunguje.
Snad jen
dosud neumřela naše paleolitická jistota, že pocity musí být spojené s
realitou, jinak je něco dost špatně (a sežere nás tygr, nebo budeme naopak před
neexistujícím tygrem běhat a pálit energii zbytečně).
Jenže to může být pouhý artefakt minulosti a já si kladu otázku – jestli se náhodou i tohle v blízké budoucnosti nezlomí. Protože – jaký je rozdíl mezi AI generovaným obsahem a například animovaným filmem? Například jeden z mých oblíbených animáků Spirit – divoký hřebec. Zamýšlela jsem se někdy nad tím, kdo ho navrhl, vytvořil? Ne. Bylo to emočně silné? Ano. Kde je rozdíl? Možná v tom, že animák se netváří jako realita. Kdežto AI obsah ano. Takže když je člověk konfrontován s tím, že nerozpozná realitu – například zjistí, že fotografie, kterou považoval za reálnou, je vytvořená AI – tak to bolí, protože to útočí na jednu z lidských nejhlubších kompetencí.
Proto zásadní otázka v budoucnosti nebude ani tak kolik bude na internetu AI obsahu, ale jak poctivě bude označen. Protože dny, kdy naše “kompetence poznat realitu” zmizí, už ťukají na dveře. Myslím, že společně se dny, kdy AI bude chrlit samotnou autenticitu s takovou rychlostí, že už nebude rozlišitelná od živého člověka. Zatím však dochází k opačnému jevu - přehlcení lidí AI obsahem, který je zatím poměrně sterilní a uniformovaný. Na síti je to pak “nebaví”, protože prohrabat se vší tou rychle generovanou mlhou (která už má i vlastní název: AI slop) k něčemu hodnotnému trvá roky. Reakce jsou dost individuální. Například mne to brzy znechutí a jdu dělat něco užitečnějšího. Podle jedné psychologické teorie však může tahle “občas něco skvělého najdu, občas ne” situace posilovat délku a intenzitu pobývání na sockách. A o to přece majitelům primárně jde.
Ale když jsme už u těch majitelů, dochází k zásadnímu
zlomu – trh reaguje na tlak společnosti po regulaci AI obsahu na některých
sociálních sítích je povinné zveřejňovat informaci, jestli věc vytvořila
AI. Vtipné je, že jsem se na sockách
setkala i s opačným fenoménem – například člověk napsal komentář tak, že jsem
nepochybovala, že jde o AI, přitom jej napsal on sám. Nebo “zkoumání”
fotografie pokojíku prezidenta ve Španělsku, která byla reálná. Dochází k
hyperostražitosti vůči zdroji. Uf. Ještě že na blog píšu pro zábavu a podle
toho i ty články vypadají, nakonec z té nedokonalosti je dokonce reálná
hodnota, kdo by to kdy řekl?
Když se vrátím k té důvěře, ta je zásadní. Jsme vevnitř
stále pravěcí lidé a na zdroji informace záleží. Pokud vás před tygrem za keřem
bude varovat pětileté dítě, asi nad tím mávnete rukou. Pokud stejnou větu
použije remonovaný lovec, budete rychle utíkat. Zdroj informace má navíc ještě
další rozměr – nejen, že informace může být mylná, protože zdroj je nejasný.
Ale ona dokonce ještě může být i záměrně klamavá s cílem vás trochu odpeněžit.
A to lidi fakt nemají rádi.
Takže v budoucnu bude asi pro tvůrce zásadní budovat si svůj konzistentní brand – a tak zvyšovat autoritu svého obsahu. Dále být poctiví ke svým sledujícím a tím zvyšovat důvěryhodnost. Dále tvořit autentický obsah.
Jenomže, čím v budoucnu odlišit svůj obsah, když autenticita bude novou
AI normou?
Dutta & Rousseau, The Impact of AI-Generated Content on Social Media
Engagement and User Behavior, 2024
Zhang, Y. (2024). The Influence of Generative AI on Content Platforms:
Supply, Demand, and Welfare Impacts in Two‑Sided Markets. arXiv. https://arxiv.org/abs/2410.13101
Žádné komentáře:
Okomentovat