Mám
takový “seznam blogových článků, co chci napsat“. Už je pěkně dlouhý, ale
doufám, že teď „na prázdninách“ ho trochu zkrátím. Začnu od posledního (úprava
před publikováním – než jsem se dobrala k publikování, stal se z něj
spíš třetí od konce) :-) Nedávno jsem byla
na spontánním výlětě v Kutné hoře. Můj plán obsahoval Kostnici, procházku
po městě a GASK – Galerii středočeského kraje. Reálně proběhla galerie a 10
minut u Chrámu sv.Barbory, která byla za rohem. Nicméně vůbec toho nelituju,
naopak mám radost, že mám důvod zajet do té krásné Kutné hory ještě minimálně
jednou.
GASK se nachází v bývalém prostoru jezuitských
kolejí a budova taková je velmi působivá. Miluju spojení moderního umění a
staré architektury. Vytváří to takový bohatý vizuální dojem. Moc nerozumím
vstupnému. Protože nejdřív do galerie vlezete. Pak si projdete dvě, tři
expozice. Pak necháte děcka v jednom nebo druhém dětském koutku. Pak si
zajdete do kavárny a do venkovní expozice. A pak třeba, když se vám chce,
najdete nějakého pracovníka, který vám řekne, kde se kupuje vstupné (schováno
někde na konci chodby). Tak nevím, jestli to všechno, kde po nás nechtěli
vstupenku, je myšleno „zdarma“, nebo je to jakože na poctivost. No my jsme
netroškařili a koupili si vstupku do všech expozic. Trochu nás tedy zarazila
paní u vstupu. Byla jsem tam se svojí novou kámoškou a brala rodinné
vstupné. Paní se na nás mračila, že nám to jako dá, ale že je to pro, cituju,
„klasickou rodinu“. Vzhledem k orientaci mojí kamarádky jsme se nad tímto
dost přešlapem napůl pobavily, napůl zhrozily.
Vstupné „na všechny expozice“ se vyplatí tehdy, pokud
víte, kam a na co jdete. Zpětně bych si koupila vstupné pouze na stále
expozice, které byly opravdu špičkové. Ty dočasné už byly za hranicí mého
uměleckého levelu, takže jsem si je moc neužila. (Labyrint kovové konstrukce se
starými lustry ve mne nevyvolával vůbec nic. O něco lepší byla výstava na první
pohled prázdných pláten, přes která bylo jak přelepené tu hedvábí, tu jiná
jemná látka). Jelikož je mi neustále vytýkána délka mých článků a tento má být
pro lidi, ne pro mne, tak končím a doplňuji obrazový materiál s popisky.
 |
| První výstava byly abstrakce ve velmi líbivé modro-žluto-červené kombinaci. Žlutá byla jakási fosforeskující, což společně s nasvícením vyvolávalo dojem, že obraz má vlastní světlo. Velká jednička! |
 |
| Tahle výstava v kavárnové chodbě se mi moc libila. Evokovala ve mně dojem, že takto by mohl věci vidět starý člověk s onemocněním. Interiéry na obrazech byly staré. Ty vystupující věci jsou opravdu jen barva důmyslně vykontrastovaná s šedým pozadím, i když autor na některých malbách použil i koláže. |
 |
| Papír. I když jsem fetišista na papíry, této části výstavy jsem úplně nerozumněla. Kdyby si člověk mohl aspoň sáhnout :-) |
 |
| Umělecké úvahy |
Nejvíc se mi líbila stálá výstava s názvem (asi ho komolím) Situace nula. Bylo to o propojení člověka s digitální sférou. Souznělo to s mým převažujícím náboženským "vyznáním", že žijeme jen v jakési virtuální realitě. Výstava ve tmě pak plynule navazovala na klasické výstavní síně, kde nápisy rozvíjely úvahy nad formující se identitou člověka. Mám krásné video. Blogger mi ho nějak nechce zpracovat. Smůla.
 |
| V chodbě už byla klasičtější (tedy srozumitelnější) dílka. Bohatě doprovázena texty, které byly ještě lepší než ty obrazy/plastiky |
 |
| Já u kousku, co se mi líbil |
 |
| Nevím, co to je, ale zaujalo :-D jn |
 |
| Tady se člověk může stát součástí díla |
 |
| GASK zvnějšku |
 |
| Člověk se může poprocházet i povenku Tam jsou další díla v obří velikost. Mne nejvíc zaujalo nezamýšlené dílko přírody - spadané lipové květy, které prosvětlené vypadaly jako zlato. |
 |
| S mottem v kavárně jsem dost souzněla. |
