Jak NEnavštívit knihovny v Athénách

Než se vrhneme na samotný článek, je zde třeba udělat prohlášení. Začíná mne bavit vytváření videí. Veř, že pokud to teď čteš, jsi v exkluzivnímu klubu průměrně 40ti čtenářů a já tedy upozorňuju: v článcích bude odteď trochu změna. Více vizuálu. Doufám že má antiSEO strategie bude stále fungovat a já to budu mít jen pro vás, úzký kruh mých "only fans" a nebudu muset příliš řešit svůj oversharing, nepřipravenou řeč, blbé ksichty a prst v záběru. 

 

Barbora ve svém přirozeném habitatu

Jeden z krátkodobých (0,5 roku) životních cílů, který jsem si vytyčila, je najít knihovnu z dostatkem anglických titulů. A jelikož miluji knihovny, cesta byla cíl a já mohla prozkoumat více Athénských knihoven. 

Řecko je země paradoxů a na úvod přednesu jeden z nich: Ačkoliv lidé zde mluví anglicky obecně lépe než v Česku a zároveň knihoven  si velmi považují, hledat anglickou sbírku byl docela quest. V porovnání s ČR, i ta největší knihovna měla méně anglických knih, než například knihovna ve Slaném nebo na Vsetíně. Kamarád říká, že je to tím, že Česko je obecně země s velkou čtenářskou a speciálně knihovnickou tradicí. Možná na tom něco bude.

 Come with me, my darlings, vezmu vás s sebou na prohlídku.

1. Stavros Niarchos

Stavros Niarchos je jedna z nejkrásnějších budov, co jsem kdy viděla a nad kterou musí povinně vzdychat každý, kdo se mnou stráví čas v Athénách. Nad její podobou se nějaký architekt dost vyhrál, působí futuristicky, ale zároveň odlehčeně. 

    Celou střechu tvoří park - prosluněná zahrada. Pod střechu vás vyveze prosklený výtah, kromě knihovny samotné se můžete pokochat nádherným výhledem na přístav i na město samotné. Hned v knihovně i v parku najdete drobná občerstvení, v sezóně vás dokonce čeká i jedno milé hudební překvapení v přiléhajícícm bazénku. Celkově venkovní prostor působí jako přijemné místo k setkávání studentů a jiných duší mladých lidí. Vnitřní prostory jsou dost tiché a seriózní. Nepochopila jsem způsob třídění knih, ale příčinou bude spíš to, že neumím řecky. Pro milovníky hudby jsou k dispozici dvě piana. Na jedno se mlátí v horním patře a má funkční ztišovač. Na dolním digitálním křídle se mlátí ve spodním patře a jako ztišovač funguje pracovník ostrahy v knihovně (což je nejdrsnější povolání na světě). Bohužel z mých čtyř  návštěv se třikrát stalo, že celé levé křídlo bylo uzavřené pro veřejnost, čímž se omlouvám všem návštěvám, které jsem namotivovala a pak z toho nic nebylo. Množství anglických titulů: Jedna slabá police.

2.Knihovna v Glyfadě

 

Další má cesta vedla do knihovny v Glyfadě. Moje úvaha šla tímto směrem – v Glyfadě bydlí hodně cizinců, tudíž knihovna bude čítat hodně anglických titulů. Samotná budova mne nadchla, byla hojně obrostlá zelení, vchod byl velmi nenápadný a zboku, cedulku knihovny pojídal loubinec. Bohužel však šlo pouze o menší knihovničku. Anglické tituly se nacházely pouze na třech poličkách. Tudíž jsem zde  jen nasála atmosféru a zase rychle vypadla.

Přesto, že anglických titulů bylo na policích pouze pár, některé byly vskutku zajímavé - co asi může obsahovat 500 stran tlustá kniha o ženském orgasmu se však bohužel nedozvím.

3. Městská knihovna 

Návštěva městské knihovny probíhala v ten nejdeštivější den, co jsem zde zažila. Bouřka, všude blesky, hromy a studený déšť. Hodně jsem se těšila, až tam vklidu zakempím.

Obešla jsem budovu, jestli se náhodou nestalo jen to, že jsem něco nepochopila, ale ne - všude zámky. Tak jsem to otočila na patě. Dvouhodinová bezcílná výprava, nenaděláš nic. Autobus který mne měl dovézt domů ještě k tomu musel zvolit punkovou trasu, protože nějaký chytrák se mu na blikačky nacpal do vjezdu do ulice a on tam nemohl zatočit. Na konci cesty jsem se dostala do takové nálady, že jsem už neměla morál ani na to otevřít deštník a nechala jsem si pršet na hlavu. I takové dny jsou, kdy rána za ranou....;-) Podruhé už tam pujdu pouze, pokud mne cesta zavede vyloženě kolem, takže....

Snažila jsem se do knihovny vloupat zadním vchodem, bohužel. Příště štípačky s sebou.

4. Národní knihovna Řecka

O dva dny později. Krásný, slunečný den, tak co se může pokazit. Naskočila jsem na metro a jela do Národní knihovny Řecka. 

Vypadá to dle doprovodného papíru, že "due to maintenance work" jsem se projela zase zbytečně. Nicméně nebyla jsem jediná, kdo byl zmaten, jen za těch 5 minut co jsem tam strávila se dovnitř snažili dostat další dva lidi. Tuhle situaci mohlo zachránit jen jediné - že odejdu s jakoukoliv knížkou. Totálně frustrovaná jsem teda googlila anglické knihkupectví. Naštěstí se nacházelo 50 m ode mne. Tam jsem se chvíli procházela mezi regály, tvářila se, že jsem v knihovně a v hlavě mi mezi všemi těmi přitažlivými knihami v řečtině běžela zoufalá myšlenka: "Možná je fakt načase začít se učit řecky, nebo to tady tři roky nepřežiju".

V Řecku mají příručky na všechno. A když zoufalství ze zavřených knihoven dosáhne vrcholu, doporučuji tu černou vpravo uprostřed -"How to die"

    V Athénách se zjevně moudrost chrání fyzickými překážkami. Chápu to, cesta za věděním musí být přece zasloužená. Mám však pocit, že od chození po zavřených knihovnách si dám teď chvíli pauzu a vrhnu se zase na něco jiného. Co to bude zatím sama nevím, ale jistě se to dozvíte v některém dalším článku. 

Kromě bohaté video a fotodokumentace přikládám pár fotek nejen z knihovnického dobrodružství, ale i z cest z a do zavřených knihoven.

Tomu říkám design. Někdo se v metru zbláznil a na jedné stanici se rozhodl, že namísto klasických nudných laviček popustí uzdu své fantazii.

Milý vzkaz v knihkupectví nad knihovnou

Můj úlovek. Do knihkupectví jsem přišla dost nepřipravená co se přání týče, tudíž jsem vybírala poeticko-racionálně. Poetická stránka - kniha byla v polici umístěná hned vedle mé oblíbené Kde zpívají raci. Racionální stránka - 12 eur za 500 stran, to mne na chvíli zabaví.