O snech malých i velkých

                Sny je jedna z oblastí mého zájmu, kterou jsem nikdy neposlala ani na chvíli k ledu. Moje životní zkušenost souhlasí s Jungiánskou psychologií – myslíme si, že nás řídí ego (já), ale ve skutečnosti nás řídí nevědomé struktury a naše ega si jen zpětně ospravedlňují proč děláme, co děláme. Tahle hlubinnější struktura rozhodování  se objevila i v jedné z mála filosofií, co jsem pročetla – Nietzche: “Filosofie je stav, kdy rozum hledá argumenty pro to, co srdce už dávno ví”.

                Jenomže problém je, že v běžném stavu se člověk k této vnitřní hloubce vůbec nedostane. Existují metody, jak se s ní dostat do kontaktu a jednu máme k dispozici každou noc a zdarma– jsou to sny. Sny jsou prostor, kde se nevědomí setkává s egem – pokud si člověk sen zapamatuje, ve bdělém stavu už stačí mít “slovník” a intuici. Stejně jako Jung vnímám Velké sny (o kterých budu mluvit níže) jako významný navigační prvek. Jsou pro mne jedním z nejzásadnějších nástrojů, jak vnímat svou realitu a poradním hlasem v “dalším životním postupu”.

                Sny mohou být různé kvality – na levém konci jsou chaotická zpracování náhodných podnětů, které jsme předchozí den zažili a nemají většího významu. Na pravém konci jsou Velké sny. Ty přichází v období významné životní krize nebo změny. Buď mají funkci “vnitřní inventury”, kdy se v nás usazuje a přeorganizovává právě nevědomá oblast. Taky ale mohou nest varování “Stačilo, kámo, protože jestli ne, tak dopadneš takto, a to přece nechceme.” Velké sny se odlišují svou kvalitou. Popíšu, jak je vnímám já:

1.       Mám v nich úplně jiný pocit než v normálních snech. Mají enormní “hloubku”, sen je opravdu reálný
2.       Mají daný příběh a místy v nich mám pocit, jakobych chtě nechtě hrála scénář, kterého jsme zároveň režisérem a musím jej dohrát do konce
3.       Objevují se v nich významné symboly, postavy a zvířata. V běžném snu mám někdy pocit, jakobych si “vymýšlela” co mi budou říkat a když to vědomě pustím, tak vlastně ty postavy neví. Ve velkém snu jsou ale tyto postavy i zvířata samy za sebe, se svou vlastní autonomií, kterou nemohu vědomě ovlivnit
4.       Často je ve snu motiv transformace nebo smrti nebo narození
5.       Z velkých snů se člověk často přirozeně probudí, když skončí, uprostřed noci. Jakoby skončil film. Po probuzení v něm zůstane silný pocit.

Když se vám zdá Velký sen, prostě to poznáte. To je ta nejhlavnější indicie.

    Těchto velkých snů si pamatuju za svůj život 5. Bylo jich určitě víc, jenže má hlava je děravá, proto 3 si pamatuju z posledního roku.  Jako malá jsem si vytvářela mnohé “snové světy”. Bylo to jako spustit PC hru – světy měly svou krajinu, postavy i specifické zápletky. Jeden střípek z velkého snu si pamatuju z pěti let – obsahoval strom života s mnoha zvířaty u mohutných kořenů. Nesl sebou opravdu krásnou a pozitivní atmosféru. V období nástupu puberty jsem začala mít noční můry, a to každou noc. Došlo to do bodu, kdy jsem se bála usnout. Tento stav mne vedl do snahy to nějak řešit, tak jsem se naučila techniku “Lucidního snění” – to je takový civilizovaný Inception. Opravdu mi pomohla. Dál jsem sny studovala pouze teoreticky skrz různé psychologické knihy.

    Druhý velký sen byl z období před porodem, taky krásný a transformační , i když vlastně bez děje – sbírala jsem ve snu květiny a pak jsem si lehla do louky plné květin. Tento vskutku banální děj ostře kontrastoval s hloubkou a kvalitou toho snu. Kéž bych se tam mohla vrátit.

    Poslední tři velké sny, které jsem měla však už splňovaly všech pět výše zmíněných bodů a každý z nich mi dal hodně klidu, vnitřní jasnosti, či odvahy udělat ve svém životě výrazné změny. Jeden se mi zdál zrovna dnes v noci, a to mne inspirovalo k sepsání tohoto článku.
Takže po tomto prohlášení je vám asi jasné, že své sny beru nesmírně vážně. Trochu toho moralizování na závěr: Kdo se nudí a rád by se trochu lépe poznal, sny jsou k tomu ta nejsnadnější a nejlepší cesta. První krok je, si je snažit vůbec zapamatovat.