Pozadí
skladby: Manžel mi tak jednou povídal, že mne upřímně obdivuje, jak je mi jedno,
kdo a jak mne soudí. Zkráceně řečeno v mé hlavě: „Jak můžeš mít všechno
tak moc ***“? Pardon, za poslední měsíc mi strašně zvlčel slovník.
Já mu
na to odpověděla, že to je jednoduché: Poslouchám už tak od 15 let rap. Od
krásného poetického rapu s houslemi a pianem na pozadí až po diss rap, kde
je cílem někoho slušně sejmout. Můj úplně top interpret byl vždycky Tafrob.
Jeho „Nudu v Brně“, „Nevíš jak je těžký“, „Kdybych nebyl rapper“ jsem ve
svých „náct“ jela ve smyčce. Dokonce se mi povedlo ho vidět i naživo – ve
Vsetínské tehdy Besedě - diskoklubu. Nikdo nevěděl, že tam bude, na plakátu
bylo jen „možná přijde překvapení“ – tomu říkám marketing roku, vzhledem
k tomu, že Tafrob byl tehdy jeden z TOP rapperů v ČR. Asi jel
kolem Vsetína a nevěděl, jestli to stihne?
:-D Tak nás tam na parketu bylo zhruba 15 a najednou tenhle top rapper
vystoupí přede mne a uvaděč říká: "Tak přijel za náma Tafrob". A Tafrob tam
rozjel „Nevíš jak je těžký“. . Jeho verš „…a dneska pod pódiem by nebyl kurva
kotel“ se moc nehodil na reálný stav věci. Dal nám naživo tak 4 píničky a zase
odfrčel.
Byla
to v té discotmě trochu realita,
trochu sen, trochu „tohle se vážně děje?“
Pak jsem měla dlouhá léta odklon od hiphopu. Návrat poslušné dcery začal probíhat až zhruba před rokem. Takže od Tafroba už jedu jen poetickou novinku (-> novinku v mém časovém měřítku) Papírovej drak. Sice jen tuhle jednu, zato je to megasrdcovka a už pár měsíců stálice v mém playlistu.
"...a pořád po životě máme žízeň, nechci ztrácet chvíle, bát se výšek, je to krátkej výlet, carpe diem, chceme žít, nevyprávět prázdnej příběh..."
Každopádně,
zpět. Že jsem grafoman, na jehož konto padlo už hodně
stromů (a úhozů na klávesnici) je o mne
všeobecně známo. Ale až v dnešní době si můžu díky technologickému pokroku
začít plnit sny a dát texty do hudby.
Představuju vám svůj první hudební počin. Že to vzhledem k mým asi 200 zarchivovaným poetickým a citlivým básním bude zrovna poměrně jednoduchý dissrap by mne fakt nenapadlo, ale i neočekávané věci se dějí. Text je 100 % můj, hudba je 100 % AI. Moje skladatelská úroveň není ani na nule. Takže to byla klasická AI skladatelská práce, co probíhala asi takto:
1) AI něco vytvoří během pár minut a tobě to přijde suprové
2) Pak to poslechneš asi 50 krát během dvou dnů a přijde ti to skoro suprové, až na....xyz
3) Pak si zaplatíš plnou verzi, abys mohl opravit xyz
4) Pak se hodiny snažíš donutit toho *** šmejda, aby xyz podle tvých představ. Jde o drobnosti, ale pro Suno velký problém
5)Pak už je to docela dobrý, až na jiný xyz, kterého sis předtím nevšiml
6) Pak změníš to jiný xyz, poslechneš to znova 20 krát, zhodnotíš, že to není suprové, protože vyvstalo další yxz, ale víc už z toho nevymáčkneš, protože kvalita AI práce klesá stejně rychle jak tvé sebevědomí po shlédnutí krásných životů na instáči
7) Vykašleš se na to a smíříš se s tím, že ani hudební producent z tebe nebude
Ale i přesto tramtadadátadadadá (to byla fanfára, kdybyste to nepochopili)
Žádné komentáře:
Okomentovat