V lese

Šla jsem si zaběhat, však ztratila jsem srdce

Abych ho nalezla tak musím zpomalit.

Najednou padá na mne tichá bázeň

V lese je vše jak má i nemá být.

Slunce už zašlo, měsíc nevychází

Topím se bez boje. A chci se utopit.

V tichu a zvuku, v zeleni, v šelestění,

Tam, kde je vše jak má i nemá být.

Vpíjím se do cesty, když šeptá „zůstaň navždy“

Objímá mne jak matka, něžný cit,

A drsný zároveň. Bojím se uvěřit

Co když jen vábí, když otevřu svou duši

Co na mne čeká? Vášeň? Věčný klid?

Zbytečné otázky. Nelze s ní soupeřit.

Kameny, kořeny, stromy, voňavý mech

Zvuk lidské chůze, to zbylo ve stínech.

……….

V lese je vše jak má i nemá být.

Dnes jsem si šla zaběhat "na okruh" a skončilo to takovým silným zážitkem, který se snažím pospat v básni. Mám teď už pár měsíců jakousi krizovku, kterou svádím na to, že je mi letos 30. Když se k tomu přidala silná energie jednoho kouzelného místa, málem mne to tam strávilo.