Tento článek je stejně vtipný jako naše předvánoce. Bohužel
není příliš nadsazen.
Pojímáme Vánoce tak trochu americky, tudíž tu budeme mít
širokou rodinu na více dní. Jejich příjezd bude již 24. Dopoledne. To znamená
spoustu jídla a taky by mohl proběhnout nějaký ten úklid, že ano?
Ráno 23.12 řeším těžké dilema. Uklidím-li dnes, zítra to
nepujde vůbec poznat. Nechám – li si to na zítra, tak nebudu stíhat, protože
ráno už je třeba připravovat jiné věci. Řeším to tedy šalamounsky. Perfektně
jsem uklidila obývák a vyfotila ho. Fotku budu zítra ukazovat hostům, že takto
jsem to pro ně krásně nachystala. Taky se chápu vysavače a ďábelsky luxuju celý
dům (včetně hraček a dětí..ne kecám, ty vysavač nepozřel). Koupelnu a kuchyň
nechávám prozíravě na zítra dopoledne. Velmi prozíravě (viz ilustrační foto z odpolední vycházky).
Bohužel, mohla jsem si ušetřit asi i ten lux. Manžel dovezl z pily
desku velkou jako do zasedačky, jakože stůl. Po menší diskuzi, že jsem chtěla stůl
pro osm lidí, ne pro osmnáct, se chápe přímočarky a přímo ve vyluxované kuchyni
desku krátí..
Alespoň tu máme tu vánoční
vůni dřeva, jen doufám, že žádný z hostů nechytne astmatický záchvat.
Na dnešní den má manžel jen jediný úkol. Přípravu
bramborového salátu. Dělá ho podle hodně starého rodinného receptu, kde je se
vším strašná drbačka. Například brambory se vaří ve slupce a pak růčo za horka
loupou. Jsem ráda, že mi to vždy řeší oběd (jsou brambory na loupačku s máslem
a solí). O salátu ještě bude řeč.
Letos manžel dělá salát jen ze sedmi kilo brambor..cože? Z tak
málo? Docela se tomu divím, některé roky to bylo i deset..Loupe první dva hrnce
brambor a přitom nadává, že je mu špatně a bolí ho hlava.
Je odpoledne a já beru dětičky na procházku. Emička si
rozedřela ruce o rákos, takže brečí s krvavými dlaněmi, že si je musí doma
umýt. Mezitím co jí otevírám vrátka, se Daneček za námi vydal přes kaluže a
zapadl po kolena do bláta, tak se snaží za pomocí deštníčku, který si vzal
sebou, dostat ven. To však vede jen k dalšímu pádu..letím pro něj, v myšlenkách
rčení „Moc dětí, málo rukou“.
Boty i kombinézka vypadají tak, že se je snažím nejdřív
drhnout venku..pak se rozhoduju, že je dočistím doma. Ještě že je koupelna furt
v prasáckém stavu.
Dojdu domů, manželovi, který je na umření, strkám pod paží
teploměr a zjišťuju, že má 39,5 horečku. O vážnosti celé situaci svědčí to, že
na mně přenechal výrobu bramborového salátu. Prosím, ti, co znají jeho vztah k celé
věci, ještě neposílejte kondolence, možná se z toho dostane. Ti co ne,
trochu to osvětlím: Za deset let co jsme spolu jsem na připravovaný salát (či
jeho ingredience) nesměla ani šáhnout, protože vše musí být dokonalé podle
postupu – 2395 gramů mrkve, 168 kuliček hrášku, a tak dále. Starodávný recept
vařila ještě babička Přemysla Otakara druhého. Manželovi se každý rok směju, že
celý den vyrábí salát. Dnes mi smích došel. Ale před pěti lety jsem před
starostkou a svědky slíbila „V dobrém i zlém“, takže vím, co mne čeká.
Dnes je to celé na mně. Slibuju manželovi, že to budu dělat
podle svého nejlepšího svědomí, vrážím mu do pusy dva paraleny a posílám ho do
ložnice.
Takže..uvařit čtyři kila zeleniny ve slupce předepsaný čas a
potom dvě hodiny slupku nesmyslně loupat…pojímám to po svém, oloupu syrovou
zeleninu a hážu ji do hrnce. Bude se vařit tak dlouho, jak dlouho budu uspávat
děti. Nicméně děti zrovna dnes nechtějí usnout, takže po hodině s myšlenkami
na zeleninový vývar letím do kuchyně. Super, zelenina je „Tak akorát“ podle
mého vkusu –natolik rozměklá, že většina projde přes sítko a já se s ní nemusím
krájet.
Nad množstvím toho, co vše ještě musím pokrájet a uvařit mne
berou mory. Dnes jsme už nevařila, takže tu není nic kromě všeho toho, co je až
na „Vánoce“. Z hladu je mi blbě. Všimne si někdo, když sežeru všechny perníčky?
Sakra…to nemůžu těm děckám udělat. Ale nikdo si nevšimne, když z lednice zmizí
Fuet (Ďábelský úsměv). Plánovala jsem ho sice jako pohoštění, ale prozíravě
jsem koupila dva.
Jediné, co mně fakt děsně mrzí je, že letos ze zdravotních
důvodů nemůžu alkohol. Protože zatímco si zpívám do rytmu Rolniček „Celere,celere
já tě nesnáším“, mé myšlenky jsou plně u vánočního punče..
Vajíčka, kapie, okurky, šunka….v polospánku dodělávám salát,
píšu poslední dva odstavce tohoto blogu a jdu odpadnout.
Příští rok bude rýže!
(Foto salátu těsně před dokončením. Ať nekecám, když sečtu hmotnost ingrediencí , je ho kolem patnácti kilo.)
Žádné komentáře:
Okomentovat