Po desíti letech konečně zahraniční zájezd. Děti dorostly do
věku, kdy si můžeme v letadle zdřímnout bez toho, abychom riskovali že své dítě
uvidíme mávat vně okénka. Snad tedy i do věku, kdy bude dovolená dovolenou a ne
"ztíženou péčí o děti".
Vybrali
jsme si Malagu, a to z důvodu že a) manžel tam už byl a je to tam prý super b)
bude tam v říjnu teplo, takže si prodloužíme léto. Ono to by platilo i o Egyptě
či Tunisu, mně se však příčí dovolenkové resorty. Z toho důvodu preferuju
Evropu, kde se přes AirBnB nebo booking můžete domluvit s místníma a je to
takříkajíc na pohodku. Jelikož to bylo moje první cestování po tak dlouhé době,
ráda bych zde popsala, co mne všechno zaujalo.
Lety, letenky,
letiště...a další doprava
Když
srovnám letiště v Malaze a v Praze, tak Praha je úplně trapná. Přesto, že na letišti při odletu z Malagy bylo
srovnatelně lidí, personál byl celkově mnohem příjemnější a pohodovější. Z
Prahy jsem měla dojem uspěchanosti, z Malagy pohody. Mohly za to i technologie
- člověk si sám sobě zvážil a odbavil kufr, na bezpečnostní kontrole bylo asi
dvakrát tolik pásů, takže rychleji švihala a občanky po nás chtěli až na
konečné bráně. I organizovanost byla mnohem flexibilnější. Ještě k tomu na
záchodech byl speciální čepovač na vodu do flašky.
V Malaze
funguje autobusová doprava, nicméně my si na první dny naplánovali výlety mimo
město a proto jsme si půjčovali auto. Auto jsme si zapůjčili s wiberem přes
booking.com. Z letiště vás do autopůjčovny odveze dodávka, v samotné
autopůjčovně uměli anglicky a celkově to tam docela švihalo. I zde tedy
doporučuji přednostní vyřízení přes internet. Trochu blbé bylo, že nám auto
dovezli čerstvě vyjeté z myčky. Přes kapky jsme si je tedy nemohli pořádně
prohlédnout, a jelikož už bylo dost horko, nechtěli jsme čekat až to uschne.
Naskákali jsme do něj a jeli na místo ubytování.
Co se
týče parkování, tak před odjezdem do Malagy je třeba chvíli nacvičovat na Praze
1. Parkování je pouze podélné a auta parkují fakt všude, naňahnaná na sebe.
Každé druhé auto je dorýpané a bourané, což trochu zvýšilo naši nervozitu
ohledně 20 000 Kč vysokého depositu v autopůjčovně. I přesto ale nedoporučuju
stát na zákazu stání. Když jsme tam měli zaparkováno, a já čistila auto před
vrácením do půjčovny, místní policie byla poměrně neoblomná :-)
Okraj Rondy, historického městečka vzdáleného asi 1,5 h jízdy autem z Malagy |
V půlce
týdne jsme vraceli auto a dopravovali se pouze MHD. Myslela jsem, že nezažiju
nic vtipnějšího než italskou dopravu. Mýlila jsem se, španělé to pokořili.
Takže: v Malaze v jízdních řádech nenajdete názvy zastávek. Pouze názvy ulic,
kde autobus zajíždí. Ještě k tomu se stává, že jedna ulice se první dva
kilometry jmenuje nějak a druhé dva zase jinak.
Na ulici je třeba i deset zastávek, takže když zastavujete, tak to
vypadá třeba takto: Proxima parada (další zastávka): Avda. Juan Sebastián
Elcano - Arroyo Jaboneros. Zapamatovat si ale název zastávky vám někdy
nepomůže. A už vůbec ne používat google, který má názvy zastávek často blbě.
Stalo se nám třeba to, že jsme snaživému řidiči řekli, že chceme na Caraterra
Almeria, kterou má ve svém jízdním řádu a jeli jsme tam už po čtvrté a vždy bez
problémů, a po dlouhé nedařené domluvě ruka noha zahlásil "El palo", což je název místního
kostela a teprve pak jsme se domluvili. Je to asi stejné, jako když vás známý
řidič Lojza háže "K hospodě", což je neoficiální název nějaké
zastávky ve vsi. Jen je to na úrovni města velikosti Brno :-D.
Taky
zajímavé bylo, když Martin cestoval mimo město a zjistil, že zastávka se
stejným názvem se nachází na mapě dvakrát a to tři ulice od sebe. Takže stejně
jako v Itálii, je dobrý mít po ruce pro jistotu mapku řidičovi ukázat, kdeže to
jedete a po cestě sledovat GPS, aby člověk tak nějak včas vystoupil.
Jestli má mít něco Andalusie ve znaku, je to jistě kruhový objezd. Ty jsou tam opravdu veeeeelmi časté a najdete je v každé zapadlé vesničce. |
Ubytování
Jak jsem
psala, nemám ráda resorty. Booking ani tentokrát nezklamal a my si tak
pronajali krásný apartmán stranou hlavní ulice, a to doslova na pláži. S
úžasnou terasou směrem k moři, třemi samostatnými ložnicemi, velkou vybavenou
kuchyní včetně pračky a vůbec se vším, co by mohla rodina s dětmi potřebovat.
Pod námi bydlela naše bytná a anglicky neuměla ani ň. Ale vše, co jsme
potřebovali, jsme si krásně domluvili pomocí google překladače a Martinových
čtyř let gymplácké španělštiny.
Posezení na terase, prakticky jsme jinde nejedli. Teda kromě těch milionů svačinek na výletech. |
Jídlo a pití
All-inclusive je sice fajn, ale má dva neduhy. První je, že se přežírám a z dovči pak odjíždím jak koule a druhý, že má nějaká pravidla (časy snídaní, večeří, společná restaurace a pod). Mám ráda svobodu a navíc moc ráda jím tam, kde jedí místní. Proto ráda sháním jídlo"po vlastní ose". Hned první den jsem vykoumala, že místní chodí po ulici často s nějakým papírovým pytlíčkem. Má gastrodetektivní intuice brzo odhalila boží pekárnu na rohu. Tu jsme štědře a každodenně dotovali a oni nás na oplátku dotovali dobrůtkama. Nicméně vliv arabské kultury je zde vážně znát. Dáte-li si koblížek, je v něm asi 1 cm těsta a 10 cm náplně. To celé je omáčené v čokoládě a posypané čokoládovou posypkou. Zkráceně řečeno, sladké pečivo je fakt hodně sladké. Jednou jsme si takhle dali do nosu a skoro nikdo tu svou sladkou snídani nedojedl. A i slané pečivo umí překvapit, například obyčejný sezamový chléb byl očividně v nějaké fázi své výroby kámoš s banánem.
Pekárna/cukrárna s krycím jménem Cukrovkářova pomsta |
Někdy k začátku týdnu jsme jeli
nakoupit větší nákup do Lidlu. Ceny jsou víceméně podobné jako u nás, některá
zelenina či ovoce dokonce i levnější. Asi deset druhů pidicroisantů s různými
náplněmi potěší, ne však způsob nabírání pečiva, který probíhá skrz dlouhé
kleště po jednom kuse. Je to trochu jako takový ten automat, do kterého hodíte
mince a máte kleštěmi za určitý čas nabrat plyšáka. Jogurty v našem balení v Malaze nevedou, jed
pidi 50ml flaštičky. Jinak ale v Lidlu najdete klasické španělské potraviny -
ovčí a kozí sýry, hromadu druhů uzenin, olivy a jiné "tapas" a tak
dále.
Pokud se
teda nerozhodnete nakoupit v neděli. Protože v neděli nepremávají ani velké
obchody typu Lidl. Všechno je zavřené a spousta obchodů otevírá dokonce až v
úterý. Takže pokud budete spoléhat na to, že vodu koupíte "někde po
cestě" jako my, tak to nemusí být pravda. Jinak voda je v Malaze pitná,
jen je na našince poměrně chlorovaná. Ale co tam mají kvalitní a oproti nám
levné, jsou džusy - i ty nejlevnější značky jsou husté a plné nektaru.
Dále si
zmínku zaslouží káva. Taktéž je zde
cítit vliv arábie, protože i
když si dáte kapučino, tak fakt
dostanete brchák tak dvakrát silnější než klasické černé kávy bez mléka v
česku. Káva mne překvapila svojí cenou - zmiňované kapučíno koupíte i v tom
nejcentrovatějším centru zhruba za 70-90
kč, mimo centrum za polovic.
Náš cíl na dovolené je nechat nějaké drobky na každém místě, které se nám aspoň trochu líbilo. A je jich nemálo. |
Dále je
třeba zmínit obchod Eroski -britský supermarket v Giblartaru - ano, i tam jsme
byli na nějakou baštu :-) Ceny v librách teda drahé, ale anglie je v něm vidět:
v životě jsem neviděla tak obrovský výběr snídaňových věcí (Cereálie, marmelády,
a pod). Dále obří výběr čajů, například
černého čaje, u mne vyvolal nadšení. Manžel byl zase potěšený z bohaté
nabídky piv, včetně zázvorových piv s příchutí a všelijakých speciálů, kterým já
nerozumím.
Program
Malaga a
okolí je vyhlášené historickými monumenty. My byli omezení věkem a zájmy dětí,
tak jsme si museli trochu vybírat. Nejsem úplně typ na ty "must-see"
památky a i tady se mi potvrdilo, že nejkrásnější věci se musí člověk najít
sám.
V neděli
jsme jeli do Rondy. To je městečko plné historických budov, které jsme vůbec
nestihli obejít. Ale velmi pěkné byly dvě cesty - první, která začíná na
parkovišti pod tím nejslavnějším mostem a vede nahoru. Je to stoupák s širokým
výhledem do krajiny. Nad ním je parčík s fontánou, kde jsme odpočívali a
poslouchali místního hudebníka, který valil na španělskou kytaru. Druhá pěkná
cesta vedla od z města k arabským lázním
parkem, ve kterém rostla hromada divokých rajčat, bylinek a fíků. Když jsme
dorazili k lázním, což byl náš cíl, zjistili jsme, že nám je mezitím zavřeli
:-D ale právě od lázní vedle opět velmi pěkná cesta po starých schodech zase
nahoru do města.
Zde žerem pro změnu v Rondě |
V
pondělí jsme jeli na Gibraltar. Marťa strašil obříma frontama, ale jelikož jsme
tam byli už v 9, tak tam žádné fronty nebyly. Gibraltar je taky minimálně na
dva dny - jeden den samotný skalní výběžek, kde se dovezete lanovkou a kde je
spousta zajímavých míst. Druhý den samotné historické městečko pod skálou,
které my jsme si už užít nestihli. Co chci ale vypíchnout je jeskyně Svatého
anděla Michaela. Ta mne doslova uchvátila, je tam promítání barev na zdi,
taková podprahová hudba, pak jeviště s uměleckým promítáním - pro mne to byl
opravdu silný zážitek a jestli bych měla někomu něco z jihu Španělska doporučit
navštívit, pak je to tato nádherná a mnoha tajemstvími opředená jeskyně,
posvátná už od dob začátku letopočtu, kdy jsou o ní první dochované zkazky.
V úterý
jsme si po takové náloži dali odpočinkový den s flákárnou u moře. Odměnou nám
byl klišovitý západ slunce, který rozehrál nebe hodinové divadlo s červenými ,
oranžovými a fialovými odstíny.
Další dny jsem chtěla se jednak poflakovat na pláži, koupat se a sbírat mušle a druhak poznávat Malagu. Říká se, že Malaga je tak na jeden až dva dny. No, asi jak pro koho, nám to do konce týdne stačilo :-D Dávám si bohaté a dlouhé snídaně, takže vycházíme nejdřív v 10. My s dětma jdeme tempem 100 m/hodinu, spoustu času trávíme u výloh, budov, a v mém případě také blouděním. Letos jsem v bloudění dokonce trhla i svůj rekord, obešla jsem totiž drobné náměstí a vydala se z něj tou samou ulicí, kterou jsem na něj přišla. Objevila jsem to, až když se mi Martin smál a když jsme narazili na dřevěné ptáčky ve výloze, nad kterými jsme se už jednou rozplývali :-D V Malaze je asi spousta "must-see" památek, o kterých se u mne na blogu moc nedočtete, ale něco zde vypíchnout musím. Zajímavý zážitek pro mne byl rybí trh ve velmi krásné budově se skleněnými vitrážemi. To stojí za návštěvu.
Dále je velmi pěkné Paseo del Parque, což je pro Španěly park, pro nás Čechy dlouhá a krásná venkovní subtropická botanická zahrada. Paseo del Parque a hrad Giblarfaro jsou spojené krásným terasovým parčíkem s hromadou kamenných struktur a kvetoucích rostlin - další krásné místo.
Líbily se mi i
plastelínové figurky a výjevy z historie v městském muzeu, kde jsme zalezli jen
kvůli záchodu a nakonec jsme tam strávili půl druhé hodiny.
Naopak
vůbec bych nedoporučila vyhlášenou Alhazabu, což je ta nejvíc must-see památka v Malaze. Byla tam taková
hromada lidí, že člověk musel jít s nimi ve štosu, z každé strany se ozýval
výklad v jiném jazyce pro bandu organizovaných turistů a všechno to dohromady
způsobilo, že jsem vůbec nevnímala nějakého ducha místa, spíše chaos a
tlačenici jak na Matějské pouti. O něco lepší je hrad Giblarfaro, kde se dá z
Alhazaby dojít pěšky a je tam citelně míň lidí.
Ano, i v Alhazabě jsme žrali svačinky! I když tam už mi to bylo trochu blbé, protože to nebylo vůbec příjemné místo |
Na závěr
bych to shrnula tak, že přes mou počáteční nenadšenost vůči Španělsku i mne
Španělský jih velmi okouzlil. Milí lidé co neumí anglicky, ale přesto se s nimi
domluvíte, uvolněná atmosféra, spousta dobrot, krásné čisté moře - občas plné mušlí, jindy zase vlny na
skákačku. Hromada vybavených hřišť pro děti, průchozí pláže, minimum hotelů
přehrazujících pláže stovkou soukromých lehátek. Autentické domy a úzké uličky,
svěží vzduch a hlavně hromada slunce, díky kterému kvete celé město.