Moderní seznamování
Tento článek je ve shrnutí spousta slov o tématu, se kterým
nemám moc zkušeností – o to víc mne ale zajímá a hltám všechno, co se ho týká a
taky si o něm ráda povídám. (OK, to nebyl moc motivační úvod. Takže jinak, kamarádi: Velké + článku je, že ho nepomáhala psát AI, což už je v roce 2025 pomalu obdivuhodné a je to silný důvod, proč jej dočíst!). Článek o moderním seznamování.
Kdo mne nezná osobně, tak jsem 15 let vdaná a mé zkušenosti se seznamkou tvoří pouhý třídenní
experiment. Moje poslední seznamování přes internet probíhalo ještě přes portály
“libimseti.cz”, případně diskuzní fora na seznamu a ICQ. Z pohledu dnešní
mládeže to byla doba prehistorická, mileniálové si ještě možná se smíšenými
pocity či s kapkou nostalgie na tyto časy vzpomenou.
Mám dojem, že u
moderního randění přes internet “není čas ztrácet čas”. Doba instantní a
beznámahová pronikla i do této sféry. Lidé k hledání partnera na internet
přistupují jako ke koupi zboží ne eshopu:
- Zadám klíčová slova.
-Zaujme mne
produktová fotografie. U schopných marketéru samozřejmě vyjadřující emoce a
řešení problému klienta – tudíž muž držící dítě, muž ňuchňající se s pejskem,
případně muž před svým novým bávem. Bacha na to, některé ženské už vidí i za
desátý roh a při výše zmíněných fotografiích mužů jim jde hlavou něco jako: “To
tu dal naschvál, aby zabodoval, to je trapné”. Zajímavé je, že u žen žádné
podobné fotoberličky nejsou, tam jde jednoduše o to vybalancovat problém, že
chci vypadat co nejvíc sexy, ale zas né jak k…va.
-Fotku a produkt máme, přečtu
si popis produktu.
- Zaujme mne, tak objednávám.
-Schůzka. Produkt splnil/nesplnil
očekávání.
- Ještě že lidé nemohou po seznamce chtít vrácení peněz (=nebo spíše
času přepočteného na peníze).
V době instantní je top prioritou samozřejmě
eliminovat případnou ztrátu budoucího času - možností najít lepšího partnera.
Tudíž moderní randící lidé doporučují, aby se člověk na prvním rande bavil o
politice (=máme podobný světonázor), o tom, co od vztahu čekáme (včetně toho,
zda a kolik chceme dětí, kde chceme bydlet, apod.), o minulých vztazích, jako
odhalení toho, jak ke vztahům a parnterům obecně přistupujeme. Protějšek si už
ve své hlavě tvoří jakýsi seznam “pro a proti” a v případě negativního výsledku
v lepším případě po rande napíše, že to tedy nevyjde, v tom horším ani s touto
zprávou nebude ztrácet čas, protože u produktu, který jste si zakoupili omylem,
přece také jakýkoliv zájem mizí ve chvíli, kdy jej na poště předáte na vrácení.
Co mi na tom přijde tak fascinující (a stejnou mírou děsivé) je to, že tímto
způsobem se seznamování stává pouze racionálním čistě obchodním konáním, kdy
hlavním platidlem je čas. Je to vlastně téměř opak přirozeného seznamování, kdy
se vztah vyvíjí od přátelského k mileneckému, případně oboustranná přitažlivost
vede rovnou k mileneckému vztahu, kterému předchází prosté “zvířecí” oťukávání,
dvoření, trocha cavyků, zkráceně řečeno erotické námluvy. Přirozené párování
zcela v kontrastu s online párováním může trvat dlouho a výsledek je značně
nejistý. To do akce na druhou stranu přináší spoustu zábavy, vzrušení a emocí.
Kromě absence těchto tří životních radostí je zde další výrazný rozdíl, a velmi
podstatný. Je to absence fyzické přitažlivosti, kterou ani nejlepší filtr na
iPhonu nevyrobí. Čich prostě neoklameš a jak pravili američtí vědci, je to
hlavně čich, kterým si vybíráme (hlavně my ženy, protože samozřejmě ženy jsou a
musí být ve své biologické přirozenosti vybíravější) budoucí “otce svých dětí”.
Ale ani když jim to psychologové rozrýpali vidlema, že nás přitahuje někdo kdo
nám připomíná otce, a tak dale – ani to do profilu nenacpeš.
Jestli jste
mentálně fit, tak si představte tento experiment. Vytvořím si experimentální
širokou seznamkovou sociální bublinu, něco jako velkou skupinu lidí různých
charakteristik, které potkávám v reálném životě. Tu na internet simuluje
algoritmus předhazování výsledků. Například v mojí seznamkové bublině je takto v
hlavě určitě vice vysokoškoláků, vice lidí s PhD titulem než lidí se základním
vzděláním, vice lidí co mají rádi přírodu, co jsou ateisté, co jsou finančně
zajištění a co jsou rodinné typy.
Situace 1) Budu měsíc na seznamce a dám si za
úkol se sejít s 20 muži, které jsem si pečlivě vybrala dle profilu.
Situace 2)
Nechám si vybrat 20 mužů zcela náhodně a s těmi se sejdu.
Já tvrdím, že v
situaci 2 budu mít úplně stejnou úspěšnost budování jakéhokoliv mileneckého
vztahu, než v situaci 1. A víte co? Možná bych si tipla, že i vyšší. Když se
zamyslím, jak to vypadá reálně, tak mé sympatie mají většinou technicky
uvažující muži. Na seznamce by ale tyto typy měli asi většinou velmi strohý
popis sebe, který by mne nezaujal. Možná by si nedali ani tolik práce s nějakou
lepší fotkou. Naopak na seznamce by mne zcela jistě zaujal pěkný muž s květnatým
vyjadřováním. Na reálném rande si však umím představit, že by mne spíše štval
svým všeználkovstvím a názorem na všechny ty “hloupější skupiny lidí”.
Na
základě této úvahy, asi je na seznamce racionální chování 1) Do filtru si dát
fakt jen to, přes co nejede vlak, např. Musí mít rád mého psa, nesmí být kuřák,
musí být vyšší, a pod. 2) Z tohoto výběru lidí vybírat zcela náhodně a hodně se
scházet, protože jde jen o pravděpodobnost setkání s “tím pravým”, kterou
zvyšuji četností schůzek.
Já jako protentovečerní samozvaný vztahový psycholog
bych řekla ještě toto:
Co nejvíce vykomunikovat fotkami, kdo jsem. Pokud na fotkách působím například jako sebevědomý alfa samec (a ve skutečnosti nejsem), slečna to na rande pozná asi za 5 minut a jelikož očekávání nebylo naplněno, bude zklamaná. To mi přijde že je vůbec často kámen úrazu, jelikož obě pohlaví vytváří "sexy produktovou fotografii", ne reálný stav věci.
Když funguje přitažlivost, tak co nejdříve se spolu
vyspat, protože postel je místo, kde to musí ladit nejvíc. Nebavit se o politice
(jéžišmarjá!), dětech a vážné otázky typu “kam to spěje” si možná začít pokládat
až tak po pár měsících. Bavit se na prvním rande o dětech ve smyslu “sonduju, jak to máš, abych se
rozhodl/a, jestli chci jít s tebou na druhou schůzku” by mi přišlo fakt hodně zvláštní.
Dále jednoduše nechat věci
plynout a řídit se svými pocity a stranou dát racionální hodnocení typu jestli
volíme stejnou stranu, máme stejné koníčky, nebo topíme doma na stejný stupeň.
Mezitím co buduju jeden vztah, nebudovat jiný, dobré věci chtějí svůj čas. Vztah
není byznys s časem, ale oboustranná přitažlivost, na které se pak staví
dlouhotrvající láska, která pomáhá budovat a vědomě přijímat dlouhotrvající
závazky.
Bez jiskry prostě oheň nezaložíš.
Přátelé, se kterými se vídám osobně, těším se na debatu.
