Teď píšu asi svůj nejužitečnější příspěvek na tomto blogu. Fakt.
Je to totiž, doufám, pomocné lano pro mnohé maminky, které se cítí na pokraji svých sil.
V srpnu to na mne pomalu začalo doléhat, ale ještě jsem zvládala brát naši situaci s humorem. V září však na mne dorazila v plné palbě a já chvíli byla opravdu tak hluboko, jak jsem nebyla už deset let.
Pro neznalce, naše situace je taková, že máme tři malé prcky a žádné dosahové babičky či jiné hlídací pomocníky. Nejstarší prcek, či paní prcková, kdyby šla do poradny, tak se vsadím, že na ní naleznou nějakou tu hyperaktivitu. Absolutní nesoustředěnost, nadměrná živost, neschopnost posedět a sama si chvilku dělat třeba omalovánky - to je náš denní chleba. Prostřední prcek je zase mezi dvěma a třemi roky - blbé období vzdoru. A nejmladší prcek je tříměsíční mimino, což mluví samo za sebe.
Moje dny vypadaly všechny stejně. Cítila jsem se jako robot, kterého ráno zapnou a večer se vypne. Robot, který je silně přetěžovaný a dost se mu přehřívá hardware, jelikož jsou na něj kladeny požadavky, které nemůže zvládat. A proto mi na chvíli vyhořel procesor.
Naštěstí jsem robot Číslo 5, takže jsem se zvládla opravit. (Narážka na starý film, pokud ho znáte, už jste fááákt staří.)
A teď přichází ta užitečná část, jak si pomoci? Jak si pomoci, pokud máte na rodičovské dovolené pocity deprese, pokud vás dostihl syndrom vyhoření? Pokud máte pocit, že melete z posledního, že už nemůžete dál? Když se ráno budíte a první myšlenka, co vás napadne, je, že se těšíte, až den zase skončí. Když se zavíráte před dětmi, aby vás neviděly brečet. Když máte z toho všeho pocit viny, protože vy přece máte všechno, co jste kdy chtěly, a cítíte se takhle..
První pomoc při depresi na rodičovské dovolené (vyzkoušená a funguje):
1. Vypovídejte se. Čím víc lidem povíte svou situaci a upřímně přiznáte, že to nedáváte, tím líp. Sdílená bolest poloviční bolest. Nestyďte se za to, rodičovská dovolená je fakt výkon, není nutno hrát si na to, že je to pohodička.
2. Sportujte, nejlíp mimo domov. Jedna hodina sportu je lepší než dvě hodiny u psychiatra. Pokud máte jen jedno dítě, o to je to snazší, není nic jednoduššího než ho narvat do kočáru a jít si zaběhat. S více dětmi prostě musí zafungovat manžel (kamarádka, kdokoliv jiný).
3.
Jídlo a spánek je základ. Vařte na tři dny dopředu,
kupte si kuchařky na jídla do 30 minut, vezměte na milost instanty a mražené
polotovary. Jde přece o krizový stav. Nechejte si jídlo dovážet rozvážkou. Co
se týká spánku, zde má každý jinou potřebu, já např. potřebuju minimálně devět
a půl hodiny, což je dost. Musíte se stát lovcem spánku a využít JAKOUKOULIV
chvíli na to, abyste se vyspala, případně si ji vytvořit. Já už roky pouštím
děckám odpoledne pohádku a po dobu, co se dívají, spím. Taky zafunguje mít
nějakou extra hračku, která je na půl hodiny zabaví. Půjčit jim na půl hodiny
tablet či mobil s nějakou ptákovinou. Prostě mít v zásobě něco „extra“,
co je na tuty zabaví a vy si můžete odpoledne dáchnout. Večer je zákaz vaření
či uklízení, jděte spát, nebo si dělejte něco pro sebe.
4. Rozmanitost - každý týden si naplánujte něco zajímavého či nevšedního. Nevšední výlet, návštěvu mateřského centra, důležité je změnit prostředí, dostat se z domácího kolotoče.
5. Mít něco mimo děti -Pokud máte "jen" jedno dítě, nebo děti s větším věkovým rozestupem, možná vám sem tam vybyde i nějaký ten čas pro sebe. Ten je třeba věnovat jakékoliv činnosti, která nesouvisí s dětmi a vede k nějakému cíli. Ať je to studium, háčkování, nebo snaha rozjet vlastní firmu. Je jedno jak to skončí, důležitý je ten proces - že máte něco "mimo rodinu".
To je takový základní manuál přežití. Vypadá to strašně snadno, že? Já vím, že není. A znám i ten kámen úrazu. Ale aby tento článek nebyl zas extra předlouhlý, tak se o něm rozepíšu zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat